Solidarita neupadá rovnoměrně, spíš se proměňuje: slábne anonymní solidarita s neznámými („my všichni“) a sílí solidarita kmenová, jen se „svými“. Individualismus, nejistota a soutěžení oslabují ochotu nést společné břemeno. Důsledky jsou politické: bez pocitu „jsme na jedné lodi“ se hůř financují veřejné služby a snáz prosazuje logika „každý sám za sebe“. Přitom právě solidarita je tmelem, který drží demokracii i sociální stát. Souvisí otázky,
co znamená svoboda a
je-li chudoba systémový problém.
