Touha po silném vůdci nevzniká z hlouposti, ale ze strachu a nejistoty. Lidé, kteří ztrácejí ekonomické jistoty, sociální status nebo srozumitelný obraz světa, hledají ochranu – a autoritáři jim nabízejí řád, jednoduché odpovědi a viníky. Už Erich Fromm a Theodor Adorno popsali autoritářskou osobnost: charakter, který se podřizuje moci nahoře a pohrdá slabšími dole, nesvobodu si zaměňuje za bezpečí a krutost vůdce čte jako sílu. Ekonomická bezmoc a rozpad tradičních jistot pak dělají z autoritářů zdánlivé spasitele – ať jde o
Putina, Orbána, nebo o otázku,
proč si Američané zvolili Donalda Trumpa. Obrana demokracie proto začíná u příčin: u nejistoty, kterou je třeba řešit dřív, než se promění v hněv.
