AfD sice v zemských volbách zdvojnásobila své výsledky na severovýchodě Německa a v Berlíně, ty však také ukazují, že umírněnost pravicovým radikálům spíše škodí.
AfD si nyní nepřisuzuje jen svůj vlastní úspěch. Ale také drastický propad CDU, zejména v Meklenbursku-Předním Pomořansku, jehož šokové vlny se nyní šíří až do spolkové politiky. Když se na televizních obrazovkách během volební oslavy ve Schwerinu objevily první výsledky, jásot nad ztrátou hlasů křesťanských demokratů byl stejně velký jako nad 38 % získanými vlastní stranou. Pokračuje tak trend, který započal na začátku roku při volbách na jihozápadě republiky a vyvrcholil v Sasku-Anhaltsku: cíl, který kdysi formuloval spolkový kancléř Friedrich Merz, totiž že se mu vhodnými vládními opatřeními podaří snížit podporu AfD na polovinu, se nenaplnil. Stal se pravý opak. AfD v současné době snížila podporu CDU na polovinu.
S 37 % se AfD stala nejsilnější politickou silou v zemských volbách v Meklenbursku-Předním Pomořansku; svůj výsledek oproti volbám před pěti lety zdvojnásobila, zatímco vládnoucí SPD se poprvé od roku 1998 umístila až na druhém místě. Navíc nevoliči, které k účasti motivovala především AfD, zvýšili volební účast na 80 %. Jsou to čtyři okolnosti, které si strana může jednoznačně připsat jako úspěch.
Více než třetina voličů se rozhodla pro radikální stranu, mezi jejíž cíle patří posunout zemi v mnoha oblastech doprava. AfD se opět podařilo v kontextu inflace a stagnace reforem proměnit v hlasy voličů rozšířený pocit znevýhodnění a vyloučení, strach ze sociálního propadu a nespokojenost s migrační politikou.
Pokud se však na situaci podíváme v širším kontextu, úspěch se poněkud relativizuje: AfD v Meklenbursku-Předním Pomořansku pouze následovala obecný vzestupný trend strany. I při nedělních volbách do berlínského parlamentu strana zdvojnásobila své volební výsledky, stejně jako před dvěma týdny v Sasku-Anhaltsku. Stejná situace nastala již na jaře při volbách v Porýní-Falcku a Bádensku-Württembersku.
Holm: „Všechny strany budou pozvány k jednání“
Nedošlo ani k efektu, v který doufali straničtí funkcionáři: že se dynamika ze Saska-Anhaltsku, kde by AfD mohla brzy vládnout, přenese i do následujících voleb. V uplynulých dvou týdnech se však v průzkumech veřejného mínění pro kandidáta na ministerského předsedu Leifa-Erika Holma nic nezlepšilo. Holm by podle stranických zdrojů dosáhl lepšího výsledku, kdyby se poslanec Spolkového sněmu skutečně ucházel o místo v zemském sněmu a ne pouze jako kandidát ve volebním obvodu ve Schwerinu – kde neměl šanci proti tamní pevně zakořeněné ministerské předsedkyni a hlavní kandidátce SPD Manuele Schwesigové.
Holm nyní přesto prohlašuje, že sestavení vlády je jeho úkolem. V restauraci u jezera Lankower See ve Schwerinu, kde AfD s přibližně 50 hosty slaví poměrně skromnou volební oslavu, prohlásil, že k povolebním vyjednáváním pozve všechny strany.
Na rozdíl od vítěze voleb Ulricha Siegmunda v Magdeburku však AfD s výsledkem nedělních voleb nemůže moc počítat. V hlavním městě, kde se AfD umístila na čtvrtém místě, si vládnutí podle všeho rozdělí Levice, CDU, SPD nebo Zelení. V Meklenbursku-Předním Pomořansku má šanci najít koaličního partnera pouze Manuela Schwesigová z SPD. Holmova strana nemá navzdory své síle reálnou šanci ovlivňovat dění, nenajde totiž žádného koaličního partnera. I BSW, které je jí politicky nejblíž, zůstalo příliš slabé na to, aby pomohlo AfD získat vládní většinu v zemském sněmu, jak se to nyní rýsuje v Sasku-Anhaltsku. Tato koalice se tedy pravděpodobně do zemského sněmu vůbec nedostane.
Výsledky ze Schwerinu a Berlína rovněž naznačují, že umírněnější vystupování ve volbách AfD spíše škodí. Zdvojnásobení hlasů na téměř 44 %, kvůli kterému se strana v Sasku-Anhaltu přiblížila k absolutní většině jako nikdy předtím, se tam podařilo především díky ostré rétorice, která spočívala v hanobení politických protivníků, státních institucí a celých skupin obyvatelstva. Úspěch navíc spočíval v extrémním nasazení ve volební kampani, spojeném se silným kultem osobnosti kolem hlavního kandidáta Siegmunda. To opět jednou dokazuje: radikalita AfD, která je v některých ohledech klasifikována jako extremistická, některé voliče neodradí od toho, aby straně pomohli získat rozhodující procenta. Jinými slovy: bez své raikálnosti není AfD nic. To se ukázalo i tuto neděli.
Pokus AfD svalit vinu na migranty neměl téměř žádný účinek
V čele této volební kampaně totiž stáli dva kandidáti – Leif-Erik Holm a Berlíňanka Kristin Brinkerová – kteří se snaží o konzervativní image své strany. A to ne bez úspěchu, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že obě krajské organizace nejsou jako jediné ve východním Německu Úřadem pro ochranu ústavyNěmecká kontrarozvědka. podezřelé z pravicového extremismu. V jejich projevech nebylo téměř nic z toho pohrdavého volání po remigraci, které patří do repertoáru například v Sasku-Anhaltsku. Kulturní boj proti genderové politice nebo proti podpoře queer lidí zakomponovali do svých projevů spíše z povinnosti.
Holm se občas zcela otevřeně distancoval od své vlastní strany. Zatímco například spolupředsedkyně AfD Alice Weidelová odsuzuje větrné elektrárny jako „mlýny hanby“ a chce všechny nechat zbourat, pro Holma může větrná energie „být smysluplnou součástí energetického mixu“, jak uvedl v jedné z televizních debat s hlavní kandidátkou SPD Manuelou Schwesigovou – avšak v kombinaci s plynovými elektrárnami. Tímto postojem se Holm neliší ani od současné spolkové vlády.
I Brinkerová se v předvolební kampani v hlavním městě spíše přizpůsobovala a spoléhala na podporu zvenčí. Na akcích s řečníky z jiných krajských organizací pouze moderovala; bojovná rétorika není její silná stránka. V Berlíně měla AfD vůbec potíže najít témata volební kampaně, kterými by se mohla odlišit od CDU a ostatních stran. Proti nedostatku bytů a znečišťování veřejných prostranství se staví všechny strany, a konkrétní pokus AfD svalit vinu za bytovou krizi na migranty a příjemce sociálních dávek neměl téměř žádný účinek.
Pro stranu to však vůbec není rozhodující. V Berlíně výrazně posílila. A po Sasku-Anhaltsku je nyní lidovou stranou i v Meklenbursku-Předním Pomořansku.
