Brilantní myslitel a veřejný intelektuál – jen málokomu se podaří, aby se v obou oborech těšil nejvyšší úctě. Jürgen Habermas byl jedním z nich. Věhlasný německý filosof a sociolog zemřel včera ve věku 96 let. Nekrolog.
Ovlivnil nejen intelektuální dějiny Německa, ale i veřejnou debatní kulturu. Nyní hlas Jürgena Habermase navždy utichl. Filosof zemřel ve věku 96 let ve Starnbergu, jak agentuře dpa sdělilo nakladatelství Suhrkamp s odvoláním na rodinu. Zanechává po sobě „dílo, pro které je slovo ‚jedinečné‘ příliš slabé“, jak kdysi formuloval frankfurtský filosof Rainer Forst.
I ve velmi pokročilém věku byl Habermas stále nesmírně produktivní. V roce 2019 vydal dílo o rozsahu 1750 stran. Ve dvou svazcích vydaných pod skromným názvem „Také jedna historie filosofie“ (Auch eine Geschichte der Philosophie) se zabýval napětím mezi vírou a poznáním. Odborný svět označili tento počin za „působivé pozdní dílo“, „těžko překonatelné svou systematickou tvůrčí silou“, ale také za „výzvu pro každého čtenáře“.
Časopis „Cicero“ zařadil Habermasa ještě v roce 2019 na druhé místo v žebříčku nejvýznamnějších intelektuálů v německy mluvícím prostoru, hned za Petera Sloterdijka.
„Velmi čilý, velmi bdělý, mentálně naprosto soustředěný“
„Vždy je zahloubaný do nějaké práce,“ řekl spisovatel Roman Yos, který společně se sociologem Stefanem Müllerem-Doohmem vydal sborník rozhovorů s Habermasem u příležitosti jeho 95. narozenin. Yos ho popsal jako „velmi čilého, velmi bystrého a mentálně naprosto soustředěného“, jak uvedl v rozhovoru pro agenturu dpa.
Filosofova kariéra začala v 60. letech. Jeho hlavní díla vznikla ve Frankfurtu nad Mohanem, kde začínal jako vědecký asistent na Institutu pro sociální výzkum u Maxe Horkheimera a Theodora W. Adorna. V roce 1954 získal v Bonnu doktorát s prací o filozofovi Schellingovi (1775–1854).
V roce 1961 získal v Marburku habilitaci prací „Strukturální proměna veřejnosti“ (Strukturwandel der Öffentlichkeit); tato práce je dodnes považována za průkopnickou a její téma je i dnes velmi aktuální: Habermas v ní nastoluje základy společensky kritického myšlení a jednání, které se hlásí k demokratickým tradicím.
V roce 1964 převzal na univerzitě ve Frankfurtu Horkheimerovu katedru filozofie a sociologie, kterou zpočátku vedl až do roku 1971 – v období studentských protestů. V 70. letech pracoval ve dvou Max-Planckových ústavech v Bavorsku, než se v roce 1983 vrátil do Frankfurtu. V pozdějších letech žil u Starnberského jezera. Habermas byl od roku 1955 ženatý a měl tři dospělé děti.
Návod pro moderní společnost
Ve svém hlavním díle „Teorie komunikativního jednání“ (Theorie des kommunikativen Handelns, 1981) Habermas navrhl jakýsi návod k jednání pro moderní společnost. Podle jeho teorie spočívají normotvorné základy společnosti v jazyce. Jako prostředek porozumění teprve umožňuje sociální jednání. V knize „Poznání a zájem“ (Erkenntnis und Interesse, 1968) zdůraznil, že neexistuje žádné „objektivní“ poznání. Jak ve vědě, tak v politice a ve společnosti je poznání závislé na konkrétním zájmu.
Habermas, který se narodil 18. června 1929 v Düsseldorfu, prožil jako mladý druhou světovou válku. Zkušenost s životem pod zločinným režimem vyvolala podle jeho životopisce Müllera-Doohma filosofovu silnou politizaci a byla základem jeho angažovanosti za demokracii. To, že Habermas měl vždy „vysokou mediální hodnotu“, vysvětlil Müller-Doohm takto: „Protože tento muž opakovaně opouštěl chráněný prostor univerzity, aby se vžil do role bojovného debatéra a tímto způsobem ovlivňoval mentální dějiny této země.“
Ztělesňoval roli politického intelektuála „takříkajíc in persona,“ uvedl Roman Yos: „Kdykoli se zdálo, že je na tom stav národních nálad nebo současnost a budoucnost Evropy špatně, dalo se počítat s tím, že se s velkým ohlasem u veřejnosti přihlásí ke slovu.“
„Nedokáže myslet nepoliticky“
Studentské hnutí, sjednocení Německa, zásahy NATO, terorismus, výzkum kmenových buněk, bankovní krize, Evropa – shrnout jeho postoje k těmto hojně diskutovaným tématům do několika klíčových slov by neodráželo komplexnost jeho argumentace. V posledních letech se zabýval pandemií koronaviru, válkou na Ukrajině a konfliktem na Blízkém východě. „On prostě nedokáže myslet nepoliticky,“ zdůraznil Yos.
Znalci Habermasova díla tvrdí, že jeho tvorbu vždy provázela pozitivní představa o člověku a víra v sílu rozumu, v sílu lepších argumentů. Již ke svým 80. narozeninám se filosof rozhodl předat své archivy Univerzitě ve Frankfurtu. Od jeho 85. narozenin byly tyto dokumenty přístupné vědcům.
„Roky ve Frankfurtu byly nejuspokojivějším obdobím mého akademického života,“ řekl při přednášce na své bývalé vysoké škole den po svých 90. narozeninách. Habermas byl oslavován jako popová hvězda. Jeho slovům naslouchalo 3000 posluchačů, přednáška byla z hlavní posluchárny přenášena do pěti dalších sálů. Když ho přerušil falešný požární poplach a budova byla evakuována, 90letého muže to ani trochu nevyvedlo z míry. Poděkoval „za zvýšení komplexnosti“ – a bez mrknutí oka pokračoval.
