Co by mohlo být v pátek mezi Donaldem Trumpem a Vladimírem Putinem rozhodnuto? Co si vládce Kremlu myslí o americkém prezidentovi a jakou roli hrají Evropané? Politolog Christoph Frei pro švýcarské média odpověděl na nejdůležitější otázky týkající se summitu o Ukrajině na Aljašce.
Watson.ch: Pane Freii, Donald Trump a Vladimír Putin se v pátek setkají na Aljašce. Jaký by byl nejhorší možný scénář výsledku těchto rozhovorů?
Christoph Frei: Nejhorším scénářem by bylo, kdyby Donald Trump nadále zůstal Putinovým užitečným idiotem, tedy kdyby se opět nechal ruským prezidentem instrumentalizovat.
Znalec Kremlu: „Putin je chladný stratég, který je schopen všeho“
Kdy by byl summit v očích amerického prezidenta úspěšný?
Z pohledu Donalda Trumpa bude prakticky vše, co se odehraje v Anchorage, úspěchem. Proč? Protože jedním z jeho nejsilnějších impulsů je vypadat dobře a působit silně. Nejde o podstatu jednání nebo rozhovorů, ale pouze o vnější efekt. Touha vypadat dobře v každé situaci ovlivňuje Trumpovo chování více než cokoli jiného.
Tento popis je daleko od úspěchu, jak jej chápe Volodymyr Zelenskyj. Kdy by bylo setkání pro Ukrajinu úspěšné?
Ideálním scénářem pro Zelenského by bylo, kdyby Trump uznal, že Putin opravdu nemá vůli válku na Ukrajině ukončit – a vyvodil z toho důsledky. V tomto scénáři by Trump, poháněn například svou obsesivní touhou po Nobelově ceně míru, zaujal vůči Rusku tvrdší postoj. To by byl pro Zelenského nejlepší výsledek: prezident Trump, který aktivně vyvíjí tlak na Moskvu.
I v tomto týdnu Trump opět pohrozil kremelskému vůdci vážnými důsledky, pokud neustoupí. Předchozí ultimátum však již několikrát odložil. Jak vážně bere Putin amerického prezidenta?
Putin nebere Trumpa moc vážně – příliš často se mu podařilo amerického prezidenta omotat kolem prstu. Skutečná otázka zní: má Rusko již delší dobu v rukou něco, čím může Trumpa vydírat? Náš expert Ueli Schmid z HSG tuto možnost občas zmiňuje. Proč Trump opakovaně jedná způsobem, který vyhovuje Putinovým zájmům? Je to jen kvůli jeho sympatiím k „silným mužům“ – nebo za tím vězí něco víc? Jedno je jisté: jako realitní makléř byl Trump možná úspěšný, ale jako vyjednavač s autoritářskými vůdci zatím nepředložil příliš přesvědčivé výsledky.
Generál Domröse: „To celé má rozměr, který přesahuje vše, co jsem kdy viděl.“
On by s takovým tvrzením jistě nesouhlasil. Nejnovější mírová dohoda mezi Ázerbájdžánem a Arménií je také spojována s jeho angažovaností. Jeho příznivci ho za to oslavují jako mírotvůrce.
Trump se vtírá doslova všude, jen aby byl v popředí. Nechce jen ceny, ale také uznání. Jak velký byl skutečný americký přínos k dohodám mezi Ázerbájdžánem a Arménií, zůstává otevřenou otázkou. Mnohé bylo předvídatelné. Ale přinejmenším byla dohoda uzavřena. To by se nemělo hanět. V otázkách Blízkého východu a Ukrajiny je americké zasahování mnohem méně úspěšné. Trump se tam spoléhá na vyjednavače Steva Witkoffa, který ale vyniká spíše svou neznalostí.
Rozhovor se odehraje na území USA, na Aljašce – proč ne na neutrální půdě?
Jak by se chtěl Putin pohybovat na neutrální půdě? Mezinárodní trestní soud na něj vydal zatykač. USA patří, jak je známo, k jeho největším skeptikům. Faktem je, že setkání slibuje Putinovi v každém případě obrovský úspěch. Od jeho invaze na Ukrajinu je to první setkání mezi ním a americkým prezidentem. Osobní výměna legitimuje to, co Rusko dělá, a dává Putinovi platformu přímo na americké půdě.
Kde číhají na Donalda Trumpa při rozhovoru s Vladimirem Putinem léčky?
Pro Trumpa je vše úspěchem – pro všechny ostatní může mít jeho setkání s Putinem hrozivé důsledky. Pro Ukrajinu by například mohlo skončit špatně, pokud Putin z Trumpa vymámí ústupky. Nejde přitom jen o konflikt na Ukrajině, ale také o ekonomickou spolupráci mezi USA a Ruskem, která je neustále zdůrazňována. Existuje řada rozhodnutí, která by mohla být učiněna bez vědomí Ukrajiny – a která by byla v přímém rozporu s jejími zájmy.
Jak je ruská zahraniční politika řízena vlastní propagandou
Například?
Pokud by bylo dosaženo „dohody“, podle níž by čtyři okupované oblasti – Luhansk, Doněck, Záporoží a Cherson – připadly Rusku, pro Kyjev by to znamenalo překročení červené čáry. Zelenskyj by s tím nikdy nemohl souhlasit, a proto by ho Trump opět vykreslil jako neústupného a nesmiřitelného. Nebo by Putin od Trumpa dostal explicitní či neformální ujištění, že podpora USA pro Ukrajinu bude dále omezena – z pohledu Moskvy by to byly samé úspěchy. I varianta, podle níž by byly anektovány pouze oblasti skutečně kontrolované Ruskem, by byla jasným porušením článku 2 Charty OSN, a tedy i závazného mezinárodního práva. Nakonec by tedy mohlo být od Ukrajiny opět požadováno mnoho, aniž by sama seděla u jednacího stolu.
Ani Zelenskyj, ani evropská delegace nejsou k jednání pozváni. Může ze setkání Putina a Trumpa vůbec vzejít dohoda, která bude uspokojivá pro všechny strany?
Ne. Zájmy Ukrajiny nemohou být spravedlivě zohledněny a zahrnuty, pokud Putin a Trump jednají pouze mezi sebou. Vyjednávací mandát je důvěryhodný pouze tehdy, pokud je zachována minimální míra neutrality – a to jsme dosud neviděli. Možná se stane zázrak a Trump se Putinovi rozhodně postaví. Ale pravděpodobnost takového přístupu je malá. Putin má v přímých jednáních s americkým prezidentem jasně navrch. Trump má pozornostní rozpětí jako kobylka. Už jen tato skutečnost mu brání soustředit se déle na jeden bod. Z toho pramení moje obava, že Putin by mohl Trumpa opět využít jako svého poskoka.
Putinův průhledný manévr: jak ruský vůdce oklamal Trumpa
Existují přesto nějaké šance, které by toto setkání mohlo přinést?
Pacifisté by nyní řekli, že je vždy dobré, když se mluví. Já o tom pochybuji a opravdu se mi těžko hledá něco pozitivního v tak jednostranné konstelaci. Trump pozval právě Putina a částečně tak legitimizoval jeho jednání.
Podle průzkumů veřejného mínění roste mezi ukrajinským obyvatelstvem akceptace ukončení války prostřednictvím jednání.
To je pravda, ale pouze za předpokladu, že se jedná o skutečná jednání, při nichž budou u stolu všechny strany. Na Ukrajině se pomalu prosazuje realismus: je stále jasnější, že konce války lze dosáhnout jen stěží bez ztráty území. K navrácení všech okupovaných regionů Ukrajině nedojde, protože některé oblasti na východě se demograficky a politicky natolik změnily, že návrat je stěží představitelný. Toto poznání se bude pravděpodobně šířit a Ukrajina se nakonec bude muset smířit s územními kompromisy.
Předpokládejme, že by k takovým mírovým jednáním došlo a Ukrajina by se vzdala části svého území. Spokojil by se Putin s malým územím v Donbasu?
Ne, prozatím určitě ne. Rusko nedělá žádné ústupky, naopak neochvějně trvá na svých podmínkách z června 2024. Moskva, která má vojenskou převahu, využívá nedostatečnou politickou vůli Západu k posílení své pozice. Ukrajina by mohla postoupit území pouze v případě, že by na oplátku získala spolehlivé bezpečnostní záruky, které v současné době neexistují. Požadavky Ruska a Ukrajiny jsou stále příliš vzdálené. Právě proto by bylo zapotřebí jednání, která by si zasloužila tento název, s nezávislými, důvěryhodnými zprostředkovateli, v ideálním případě například s Čínou a USA.
Klimatická politika posiluje bezpečnost Evropy
Nevidíte Švýcarsko jako neutrálního hostitele jednání jako možnost?
Naděje umírá poslední.
Zpět k pátečnímu summitu. Jak by to mohlo pokračovat dál? Jaké jsou další kroky?
Podstatný pokrok v ukrajinském konfliktu je možný pouze tehdy, pokud bude na obou stranách politická vůle. K jejímu vytvoření je zapotřebí velký tlak zvenčí. K tomu by například USA musely věrohodně signalizovat, že jsou ochotny Rusku skutečně ublížit, například prostřednictvím vojenského vyzbrojení Ukrajiny nebo zpřísněním ekonomických sankcí. Dokud bude Putin předpokládat, že Donald Trump si zachová svou zdrženlivost, k žádnému skutečnému pokroku nedojde.
Německý kancléř Friedrich Merz oznámil, že pokud po pátečním setkání nedojde k žádnému posunu v mírových jednáních, vyvine tlak.
To kancléře Merze ctí. Snaží se zachránit pro Evropu to, co se zachránit dá. Trumpa však příliš nezajímá, co německý kancléř k válce říká.
Prof. Dr. Christoph Frei je švýcarský politolog a emeritní profesor na Univerzitě St. Gallen (HSG), kde se dlouhodobě věnoval dějinám politických idejí a teoriím mezinárodních vztahů. Svou akademickou dráhu spojil také s výzkumnými pobyty ve Francii, USA a Maďarsku. Patří k autorům uznávané intelektuální biografie Hanse J. Morgenthaua, klíčové postavy realistické školy mezinárodních vztahů. Christoph Frei získal řadu ocenění za vynikající pedagogickou činnost a je známý jako inspirativní učitel, jehož přednášky patřily k nejoblíbenějším na HSG. Ve své práci propojuje akademickou preciznost s důrazem na praktický přesah a angažovanost ve veřejném prostoru.
