Konzervatismus v Bavorsku ničí ekologickou podstatu života a základy demokracie. Je třeba se mu postavit. Komentář předsedkyně německé pobočky ekologické organizace Fridays For Future Luisy Neubauerové pro berlínský deník Tageszeitung.
Necelých pět týdnů před zemskými volbami tají v Bavorsku poslední ledovce a spolu s nimi v dystopické synchronii i základy demokracie. Obojí spolu souvisí nejen v čase a prostoru. Premiér Markus Söder (CSU) chce svůj extrémně pravicový mocenský kalkul tváří v tvář tíživým otázkám o paměti, respektu a německé vině zastínit performativním a především bezvýsledným boucháním do stolu. Přitom vtahuje otázku ekologie stále hlouběji do pravicového politického driftu. Je načase se mu postavit.
Je stále zřejmější, že konzervatismus zatím nedokázal najít sebevědomý způsob, jak se vypořádat se sílící AfD. O uplynulém víkendu jsme byli svědky Markuse Södera, který sice s velkým nasazením a rozhodností oznámil distancování se od Zelených – nikoliv však skutečně potřebné distancování se od svého vicepremiéra a jeho nesnesitelně neseriózního zacházení s vážným obviněním z antisemitské a nelidské propagandy (pozn. PQ: vyplavalo na povrch, že Hubert Aiwanger, předseda Svobodných voličů, v mládí šířil nacistický pamflet, vyprávěl antisemitské vtipy a hailoval, jeho vytáčky nebyly příliš důvěryhodné).
Jde o zákonitost: čím vyšší jsou celostátní preference AfD, tím měkčí je přístup Unie k pravici a tím tvrdší je její přístup k ekologii. Ještě v roce 2018 Merz (předseda CDU, pozn. PQ) prohlašoval, že chce preference AfD snížit na polovinu; o pět let a silný nárůst AfD později Merz neví, zda spolupráci s AfD na komunální úrovni odmítnout.
V pondělí na politické lidové slavnosti v Gillamoosu se Friedrich Merz o Aiwangerových chybách při vyrovnávání se s minulostí nezmínil ani slovem; sám Aiwanger naopak v pivním stanu s půllitrem v ruce dál a se vší vážností oslavoval svůj odpor proti „zničení“ politickými odpůrci. Na koho místo toho zaútočil Merz v Bavorsku: Na svého „hlavního nepřítele“, Zelené, v minutách trvajícím spílání. Hlasy z pravého okraje politického spektra jsou hýčkány, proti hlasům ekologů je veden útok. Sto kilometrů jižně od pivního stanu v Gillamoosu je 27 členů Poslední generace drženo v bavorské preventivní vazbě.
Unie CDU a CSU spoléhá na populismus
Nyní je zapotřebí těch konzervativců, kteří chápou antihumánní kurz pravice jako nebezpečí, nikoli jako inspiraci, a místo toho prosazují linii demokratické integrity a slušnosti, která i ve volební kampani staví hodnoty nad voličské průzkumy.
Jsou tu ale i otázky týkající se ekologie. Jaké jsou jejich odpovědi na rostoucí instrumentalizaci ze strany pravice? Pravicové síly ve své antihumánní ideologii rozkládají nejen základy základy demokracie, ale také demokratickou podstatu života – obojí totiž spolu souvisí. Stabilní demokracie potřebují stabilní globální klima, které vytváří ekologický rámec bezpečnosti a nevytváří chaos a nepodněcuje konflikty. Každé zintenzivnění klimatické krize zajišťuje, že demokratických autorit bude o něco méně a klimatických katastrof o něco více. Každá katastrofa zužuje demokratický prostor, váže na sebe zdroje a okrádá o čas.
Existují však také otázky týkající se ekologie: Jaké jsou její odpovědi na rostoucí instrumentalizaci ze strany pravice? Pravicové síly ve své antihumánní ideologii rozkládají nejen demokratické základy, ale také demokratické (životní) základy – obojí patří k sobě. Stabilní demokracie potřebují stabilní globální klima, které vytváří ekologický rámec bezpečnosti a nevytváří chaos a nepodněcuje konflikty. Každé zintenzivnění klimatické krize zajišťuje, že demokratických autorit bude o něco méně a klimatických katastrof o něco více. Každá katastrofa zužuje demokratický prostor, váže zdroje a okrádá o čas.
Ekologie je jediný způsob, jak zachránit demokracii
Svobodná a sebeurčující demokracie je naopak zase nebezpečím pro pravici. Bojují proti ní ze všech sil. A v jiné rovině je pro ně nebezpečím i ekologická krize, protože jejich program na ni neposkytuje odpovědi. Uznání ekologické krize by znamenalo přijmout fakt globální vzájemné závislosti, připouští převzetí odpovědnosti za druhé i za svou vlastní minulost – to vše však pravice, a tedy nejen AfD, odmítá.
Jsou tak v souladu s celosvětovým trendem: není náhodou, že Trump vypověděl Pařížskou dohodu a Bolsonaro prakticky osobně táhl deštným pralesem se svou motorovou pilou. Motor popírání klimatu leží na politické pravici, ale nyní zapustil kořeny hluboko v konzervativním prostředí. Tam je klimatická otázka hozena do jednoho hrnce s otázkami spravedlnosti a sebeurčení, řečeno jazykem pravice: je to jen další woke agenda.
Bavorsko – prázdniny pro ekologii
Hubert Aiwanger nedávno využil deštivý červen jako příležitost k výzvě ke zmenšení „paniky“ v souvislosti s klimatickou krizí; jinde hovořil o „klimatické hysterii“, která slouží k „ziskuchtivosti a výrobě titulků“. Konzervatismus v Bavorsku demonstruje, jak lze jedním dechem sešrotovat vše, na čem stojíme: ekologická podstata života a demokratické základy. Ti, kdo koketují s pravicí, zároveň vyzývají k nepřátelství vůči vědě a odmítání odpovědnosti – a posilují neschopnost se reálně poučit z poznatků, které by ochránily budoucí generace.
Rozdíl mezi klimatem a počasím
Vývoj v Bavorsku bude pravděpodobně znamenat krok zpět pro ekologii. Pokud se při našich požadavcích po klimatické spravedlnosti hlásíme k ochraně demokracie a všeho, co k ní patří, pak musíme také prokázat, že své nasazení chápeme jako důsledně antifašistické. Že se nás dotýká, pokud pravicová agenda ohrožuje menšiny a lidská práva. Musí být jasné, že obyvatelnost planety nechápeme izolovaně od demokratické emancipace.
Nyní nastal čas monster, řekl Antonio Gramsci o době po první světové válce. A dnes? Pravičáci chtějí stylizovat svobodné společnosti a ekologickou emancipaci jako velké nebezpečí. To se jim bude dařit tak dlouho, dokud nebudeme vyprávět svůj vlastní příběh: o společnosti, která myslí na respekt, důstojnost a ekologii společně, společně je posiluje a společně je brání všude tam, kde k sobě už v jádru dávno patří.
Luisa Neubauerová je členkou německé strany Zelení a organizátorkou Fridays for Future. Na Univerzitě Georga Augusta v Göttingenu získala bakalářský titul v oboru geografie. Pracuje v organizaci ONE Campaign a v nadaci udělující Ceny za správný život. Přispívá svými články na stránky HuffPost a Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Spolu s Alexanderem Reppeningem je autorkou knihy „O konci klimatické krize – Historie naší budoucnosti“ (Vom Ende der Klimakrise – Eine Geschichte unserer Zukunft) a dalších knih o klimatu. Angažovala se proti účasti velké německé společnosti Siemens na dodávkách zařízení pro těžbu v uhelném dole Carmichael v australském Queenslandu. CEO koncernu Siemens Joe Kaeser jí poté nabídl místo v dozorčí radě koncernu pro otázky životního prostředí, avšak Neubauerová to odmítla s tím, že chce zůstat nezávislá (Zdroj: Wiki).
