Jediným způsobem, jak co nejrychleji zvládnout důsledky globálního oteplování, je klimatická neutralita. Přivedou nás společenské změny na správnou cestu?
O co jde?
Klimatická neutralita se zdá být daleko
1,5 stupně Celsia – o tomto údaji dnes už slyšelo mnoho lidí. Méně lidí však ví, co přesně znamená: jde o to, o kolik se Země smí oteplit oproti teplotám před průmyslovou revolucí, aby se zabránilo ještě horším důsledkům klimatické krize.
To není mnoho. A ještě méně, když si uvědomíme, že globální povrchová teplota byla v roce 2022 již o jeden stupeň vyšší než v letech 1880-1900, tedy v období, které je považováno za referenční pro předindustriální podmínky.
Stojíme na prahu největšího dobrodružství lidstva
Není tedy divu, že Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) – vědecká rada odborníků na otázky klimatu – považuje šance na udržení teploty pod zmíněnou hranicí 1,5 stupně dnes již za velmi malé.
I v příznivých scénářích, tj. pokud se svět rychle stane klimaticky neutrálním, vycházejí spíše z tzv. „overshootu“, tj. teploty dočasně překročí pomyslnou mez. S trochou štěstí pod ni opět klesnou ke konci 21. století, když začnou být účinná dlouhodobá opatření.
Dosavadní snahy k tomu však mají hodně daleko. Odborníci varují, že planeta v současné době směřuje ke 2,7 stupňům Celsia – a to znamená katastrofální důsledky.
Ani Německo není průkopníkem v ochraně klimatu
Německo, které by vlastně mělo být průkopníkem v oblasti klimatické neutrality a podle tvrzení politických stran jím také údajně chce být, dělá v některých případech kroky zpět. „Žádné obecné omezení rychlosti nezavedeme“ se píše v koaliční smlouvě 2021-2025, která nese název „Odvaha k většímu pokroku: Aliance pro svobodu, spravedlnost a udržitelnost“.
Nejen v Německu to s klimatem vypadá špatně: k ochraně klimatu se přihlásil i americký prezident Joe Biden. Nyní jeho vláda za hlasitých protestů schválila kontroverzní projekt „Williow“ na těžbu ropy na aljašském pobřeží, což například CNN, tradičně považovaná za spíše za příznivce demokratů, označuje za porušení jednoho z jeho předvolebních slibů.
Proto o tom musíme mluvit:
Pokud se něco hýbe, tak nejlépe rovnou správným směrem
Postupujeme tedy příliš pomalu a politika nechává klima v rozhodujících bodech viset ve vzduchu. Přičemž postupně dochází k pozitivním změnám, jako je posílení železniční dopravy a rozšíření obnovitelných zdrojů energie. Je však také jasné, že je třeba udělat mnohem více. Ale jak?
Někteří vědci vidí naději v „sociálních bodech zvratu“. Toto slovo je známější pro fyzikální účinky globálního oteplování. Tam označuje (nevratné) změny, které by mohly vést k ještě rychlejšímu nárůstu teploty. Příkladem může být tání grónského ledovce nebo odumírání amazonského deštného pralesa.
Více v článku „Toto jsou nejnebezpečnější body zvratu klimatu“
Sociální body zlomu se také týkají rychlých změn: menšina lidí podnítí něco, co se exponenciálně rozšíří, tj. prakticky náhle se s tím identifikuje mnoho jiných lidí. Takové zvraty jsou „poháněny samoposilujícími pozitivními zpětnovazebními mechanismy, které nevyhnutelně a často nezvratně vedou ke kvalitativně odlišnému stavu sociálního systému“. Tak to vysvětluje mezinárodní výzkumný tým vedený Ilonou M. Ottovou, profesorkou sociálních dopadů klimatických změn ve Wegenerově centru pro klima a globální změny na univerzitě v rakouském Štýrském Hradci (Graz).
„Kritické množství“ to může dokázat
Psychologické a sociologické studie již dlouho popisují, že několik lidí může rychle vyvolat rozsáhlé změny. Jak velké musí být toto „kritické množství“, závisí na konkrétních okolnostech. Některé analýzy pozorují společenské otřesy, když již 10 % lidí plave proti proudu. Jiné studie se přiklánějí k předpokladu 17 až 40 %. Může to však také záviset na tom, jaká část populace se dá do pohybu.
Zvláště dobře propojení lidé a s vlivem a obecně lidé ve vedoucích společenských rolích by mohli dosáhnout hodně. V každém případě zřejmě není nutné nejprve přesvědčit většinu, aby došlo k velkým zvratům. „Sociální dynamika někdy uvolní opravdové přírodní síly a strhnou velké části společnosti s sebou“, říká Thomas Brudermann, výzkumník udržitelnosti a environmentální psycholog na Univerzitě ve Štýrském Hradci.
„Náš čas se krátí a nikdo to nechápe“
To však nefunguje bezpodmínečně: „Aby mohly nabrat na síle, musí také padnout na úrodnou půdu, tj. najít vhodné rámcové podmínky“. Ilona Ottová ve své studii uvádí jako příklad Martina Luthera: jeho teze se mohly rozšířit a tak zásadně změnit církev, protože krátce předtím došlo k revoluci v knihtisku a obyvatelstvo tuto novou technologii přijalo s nadšením.
Pokud jde o klima, Ottová a její spoluautoři uvádějí finanční pobídky pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, díky nimž jsou tyto technologie stále levnější a trh s nimi stále roste. Thomas Brudermann také poukazuje na rostoucí povědomí obyvatelstva o problému: „Díky prvním viditelným důsledkům pro klima a určité trvalé přítomnosti tématu v médiích, například prostřednictvím klimatických protestů, vytváříme rámcové podmínky pro různé společenské body zvratu.“
Zároveň však existují okolnosti, které působí proti této dynamice: například lpění na navyklém životním stylu, vnímané i skutečné nerovnosti, politická skepse a polarizace.
Šest mechanismů sociálních zlomových bodů
Ilona Ottová ve své studii identifikuje šest možných zlomových prvků, jejichž prostřednictvím by mohlo dojít k sociálním obratům.
1. Výroba a skladování energie: odstranění dotací na fosilní paliva a poskytování pobídek pro decentralizovanou výrobu energie
Hlavní otázkou je rozumné využití již existujících technologií. Odborníci se domnívají, že bodu zlomu bude dosaženo, až se klimaticky šetrné zdroje energie začnou finančně vyplácet – a to by se mohlo stát již brzy. Problematické jsou zatím poměrně vysoké počáteční náklady na odpovídající přizpůsobení infrastruktury. Zde také záleží na tom, co obyvatelstvo požaduje a jaké jsou jeho hodnoty.
2. Lidská sídla: budování měst s neutrálními emisemi CO2
Stavebnictví přímo či nepřímo produkuje přibližně 20 % všech emisí CO2. Díky stavebním metodám šetrným ke klimatu by se dalo hodně ušetřit a zároveň by velké projekty podpořily zájem spotřebitelů o technologie šetrné ke klimatu. V tomto ohledu vidí odborníci bod zlomu v okamžiku, kdy první volbou budou ty stavební materiály a technologie, které nejsou založeny na fosilních zdrojích energie.
3. Finanční trhy: stažení investic z aktiv spojených s fosilními palivy.
Nejrůznější finanční krize ukázaly, že ve finančním světě jsou možné rychlé změny s velkými dopady. Zde velmi záleží na tom, co si myslí investoři. To by se mohlo stát problémem pro fosilní zdroje energie: někteří již věří v „CO2 bublinu“ – to znamená, že aktiva závislá na fosilních energiích se v určitém okamžiku stanou náhle neatraktivními, a tím rychle ztratí hodnotu. Mohlo by dokonce stačit, aby 9 % investorů stáhlo svá aktiva z fosilních zdrojů energie, což by přimělo ostatní, aby je rychle následovali. Zvláště velké dopady lze očekávat, pokud národní banky a pojišťovny upozorní na rizika uvízlých aktiv z projektů poškozujících klima. Odborníci dokonce vidí první známky zlomu v Evropě, přesněji řečeno v menší podpoře uhelných projektů.
4. Normy a hodnoty: zdůraznění morálních důsledků fosilních paliv
Historické příklady ukazují, že změna norem a hodnot může vést ke společenské změně. Často je zmiňován transatlantický obchod s otroky. Zde však také vidíme, jak dlouho trvá, než taková hnutí rozvinou svou plnou sílu: jedná se o desítky let až po staletí.
Odborníci se domnívají, že společnost může změnit své morální hodnoty, když se zřetelně projeví důsledky využívání fosilní energie. Bod zlomu nastane, až si velká část společnosti a názorových vůdců uvědomí etické důsledky fosilních energií a vytvoří tlak v rámci svých sítí. V hnutích, jako jsou Fridays For Future, Extinction Rebellion a v Green New Dealu vidí známky toho, že se normy a hodnoty mění již nyní.
5. Vzdělávací systém: posílení vzdělávání a angažovanosti v oblasti klimatu
Zatím je na učitelích, zda se chtějí změnou klimatu ve výuce zabývat. Neexistují k tomu žádné koordinované přístupy a vzdělání v oblasti klimatu vykazuje u mnoha lidí mezery. Přitom je jasné, že informace jsou důležitým nástrojem v boji proti globálnímu oteplování. Jedna studie odhaduje, že za méně než 10 let by bylo možné snížit přibližně 20 % přímých emisí z domácností prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, informací o udržitelném chování a komunikace v rámci sociálních sítí a komunit. A to bez výrazných škrtů pro jednotlivce. Vzdělávání však musí fungovat společně s dalšími aspekty – samotné znalosti příliš nepomohou. Jde především o to, zprostředkovat lidem smysl pro udržitelnost, aby si sami uvědomili hodnotu životního stylu šetrného ke klimatu, a ne aby jim byl pouze vnucován.
6. Informační zpětná vazba: zveřejňování informací o emisích skleníkových plynů
Transparentností o emisích skleníkových plynů by například společnost mohla na jedné straně zajistit fundované globální, regionální a národní strategie a na druhé straně také posílit informovanost spotřebitelů. Toho by bylo možné dosáhnout například prostřednictvím klimatických údajů na výrobcích, kdy by na každém výrobku byla vytištěna uhlíková stopa a další emise. To by doplnilo důkladnější klimatickou osvětu a umožnilo by to také rozhodujícím činitelům ve firmách získat větší cit pro dlouhodobý pohled.
Je tu jedno velké „ale“:
Tempo je stále příliš pomalé
Při tom všem je třeba mít na paměti: slovní spojení „bod zvratu“ zní jako „ze dne na den“. Tak to ale vůbec není. Některé věci by se skutečně daly udělat rychle: stažení investic z fosilních zdrojů energie by teoreticky mohlo být provedeno během jednoho roku. Informace jsou také snadno dostupné – mnoho firem by mohlo během několika měsíců zanalyzovat své emise a tyto údaje zveřejnit.
Vědci počítají s tím, že na výstavbu měst s neutrálními emisemi CO2 a klimaticky neutrální výrobu a skladování energie bude potřeba zhruba pět až deset let. Přestavba vzdělávacího systému bude pravděpodobně trvat až 30 let. Nejpomalejší změna se pravděpodobně odehraje v myslích lidí: „Hodnoty a normy jsou velmi stabilní systémy, které se v krátkém období nemění. Často to trvá jednu nebo dvě generace“, vysvětluje Thomas Brudermann a dodává: „Abychom se odvrátili od konzumu a egoismu, nemůžeme čekat tak dlouho.“ V této souvislosti jsou sociální body zvratu vnímány jako spása v klimatické krizi možná až příliš optimisticky.
Proč toho o klimatu hodně víme, ale málo děláme?
V každém případě je zapotřebí kombinace co největšího počtu prvků, které budou působit společně, říká Maria Daskalakisová, vedoucí skupiny pro environmentální politiku na oddělení Hospodářské politiky, inovací a podnikání na Institutu ekonomie na univerzitě v německém Kasselu: „Představa, že existuje několik málo sociálních bodů zlomu, případně intervencí, které by mohly zvrátit situaci, se mi v tomto případě nezdá účinná.“
Důvodem je také to, že sociální vývoj je často obtížněji předvídatelný než vývoj fyzický. Lidé se nerozhodují vždy logicky, jsou ovlivněni předsudky, formují je kulturní vlivy, jsou celkově velmi rozdílní a mění své chování na základě nových informací a sociálních aspektů. Předpovědět toto vše v modelech a zohlednit všechny možné interakce faktorů je prakticky nemožné. Nikdo tedy nemůže s jistotou předpovědět, která sociální opatření budou mít největší dopad.
A je tu ještě jedna věc, kterou je třeba vzít v úvahu: sociální body zvratu se nevyskytují pouze v pozitivním smyslu. Upozorňují na to výzkumníci pod vedením Pii-Johanny Schweizerové, vedoucí výzkumné skupiny Systémová rizika ve Výzkumném ústavu pro udržitelnost na Helmholtzově centru v Postupimi. V této souvislosti nejde jen o zmírňování, tj. o odvrácení co největších následných klimatických škod, ale také o přizpůsobení. Čím více klimatická krize ztěžuje lidem život, tím je pravděpodobnější, že se vyvine nepříznivá dynamika. Schweizerová a její tým uvažují například o masové migraci, až se pobřežní oblasti stanou neobyvatelnými v důsledku stoupající hladiny moří.
Co teď?
Potřebujeme motivaci, abychom mohli začít
„Sociální body zvratu jsou pro ochranu klimatu alespoň zábleskem naděje“, myslí si navzdory všemu Thomas Brudermann. „V současné době je v debatě velký pohyb a téma klimatické krize se stává mainstreamovou.“ To je dobré znamení pro možné přehodnocení názorů obyvatelstva.
Jaká jsou nebezpečí neustále se zahřívající planety?
Zároveň však vnímá rozmach oponentních narativů a klimatických výmluv. Politici by tomu mohli čelit jednak finančními pobídkami a jasnými zákony, jednak tím, že přestanou vše oddalovat argumentem tzv. „technologické otevřenosti“. Například CCS (Carbon Capture and Storage, čili zachytávání a ukládání oxidu uhličitého, pozn. PQ) se často prodává jako velká naděje. Přitom odborníci opakovaně zdůrazňují, že tato technologie bude nezbytná, ale že v blízké budoucnosti nemůže významně přispět k udržení hranice 1,5 stupně. Zejména proto, že rizika jsou nejasná, účinnost nedostatečná a náklady stále ještě příliš vysoké.
Politici si navíc musí uvědomit svou odpovědnost, místo aby zátěž neustále přenášeli na obyvatelstvo. Thomas Brudermann k těmto diskusím říká: „Míč odpovědnosti ses oblibou přenáší sem a tam mezi jednotlivými skupinami: politikou, občany, průmyslem. Nakonec nikdo nechce nést odpovědnost a to nás dál opravdu nedostane.“
Finance a zákony jako páky, společnost pro přijetí
Koneckonců si průmysl stále více uvědomuje, že udržitelnost je, kromě často provozovaného greenwashingu, pro jeho přežití nezbytná, a dokonce výhodná, aby měl v budoucnu silnou pozici. Nic na tom nemění ani kroky zpět, jako je změkčení odklonu od spalovacích motorů. Šéf Audi Markus Duesmann vyzval k jasným stanoviskům v diskusi o e-palivech. Protahování by bylo „pro automobilový průmysl fatální“. Beztak se mnoho automobilových značek již dávno rozhodlo: Audi chce od roku 2026 uvádět na trh pouze nové elektrické modely, Fiat a Ford chtějí od roku 2030 prodávat pouze vozy s elektrickým pohonem. Mercedes oznámil, že od roku 2030 již nebude nabízet nové vozy se spalovacími motory, alespoň v EU, zatímco BMW se drží při zemi a datum úplného vyřazení spalovacích motorů neuvádí. Seznam s více či méně ambiciózními cíli pokračuje.
Na toto se musí naše děti připravit
„V krátkodobém horizontu vkládá vědecká literatura větší naděje do zlomových bodů v klimatické politice a finančním sektoru“, dodává Thomas Brudermann. Především je podle něj třeba brát v úvahu důsledné omezování využívání fosilní energie a pákový efekt finančních trhů. „Takové aspekty jsou teoreticky rychle dosažitelné, ale do jisté míry předpokládají odpovídající hodnoty a normy u rozhodovacích orgánů, stejně jako akceptaci u značné části těch, kterých se to negativně dotýká.“
Sociální změny tedy nelze obejít. To, co se v současné době ve světě děje, skutečně hovoří pro bod zlomu. Brudermann vysvětluje: „Pozorujeme rostoucí nestabilitu stávajících sociálních systémů a struktur. Za takových podmínek se změny stávají pravděpodobnějšími. Zda a kam se kyvadlo nakonec vychýlí, se však dozvíme až za několik let. My – společnost, politika a ekonomika dohromady – možná máme ještě v rukou, abychom kyvadlo vychýlili pozitivním směrem.“
