Požadavky, aby Olaf Scholz souhlasil s dodáním těžkých zbraní Ukrajině, zaznívají stále hlasitěji. A to dokonce z jeho vlastního kabinetu. Podle poradce bývalé kancléřky Angely Merkelové pro vojenskou politiku, brigádního generála ve výslužbě Ericha Vada, je změna paradigmatu německé politiky spojena s velkým rizikem.
Focus Online: Pan Vade, Annalena Baerbocková (německá ministryně zahraničních věcí za stranu Zelených, pozn. PQ) požaduje, aby Ukrajina obdržela více vojenského materiálu a „především také těžkých zbraní“. Nejen ministryně zahraničí, ale i další němečtí politici se nyní vyjadřují stejně otevřeně. Jak hodnotíte změnu kurzu některých politiků?
Erich Vad: Jedná se především o dodávky bojových tanků, bojových vozidel pěchoty a samohybných houfnic. A aby se vyjádřil jasně, myslím si, že je to velmi riskantní s ohledem na možnou eskalaci mezi NATO a Ruskem. Pokud dodáte složitý zbraňový systém, jako je bojový tank nebo bojové vozidlo pěchoty, potřebují na ukrajinské straně náležitě vyškolený personál, aby tyto zbraně mohly být vůbec obsluhovány a používány.
Putinův bojový pes Kadyrov a jeho tiktoková armáda
K tomu by museli být ukrajinští vojáci vycvičeni, a to instruktory NATO. Podle mého názoru by se již jednalo o vojenskou pomoc. I když to může znít přehnaně, takové dodávky by byly toxické pro snahu zabránit třetí světové válce. A neměly by přitom ani žádný vliv na současný průběh války.
Focus: Samotná Ukrajina však po Německu vehementně požaduje těžké zbraně.
Vad: To je možné, ale tanky z Německa by Ukrajinci stejně nemohli rychle použít. Zaškolení na takovém zařízení trvá obvykle několik měsíců. Nemůžeme Ukrajině poslat tanky Leopard a říct: „Nastupte si a jeďte.“
Pokud nyní budou na Ukrajinu dodány těžké zbraňové systémy, které mají být okamžitě nasazeny, pak by Německo muselo vyslat odpovídající instruktážní personál pro řidiče, střelce, nabíječe a velitele. K tomu je nutné přičíst technický personál údržby, personál pro opravy a logistiku. Jsou zapotřebí náhradní díly, pro jejichž dodávku je třeba nejprve vytvořit odpovídající logistický řetězec.
Všechny tyto výzvy je třeba zvládnout, aby bylo možné takové zbraně, o nichž politici v současnosti hovoří, provozovat a také rychle uvést do provozu. I samotná přeprava do Kyjeva by trvala několik týdnů. To by bylo možné pouze po železnici a je otázkou, zda by Rusko nechalo takovou přepravu na Ukrajinu proběhnout bez problémů. Z toho je zřetelné, jak nebezpečně blízko se takové dodávky blíží faktickému vstupu do války.
Z politického hlediska je sice prohlášení paní Baerbockové tvrdé, ale z vojensko-operativního pohledu by tyto dodávky akutně a v dohledné době ničeho nedosáhly – pokud by německá politika nebyla ochotna podstoupit riziko maximální eskalace.
Focus: Aby se uvedené problémy obešly, opakovaně se diskutuje o tom, zda by východní státy NATO neměly na Ukrajinu dodat své staré sovětské zásoby zbraní. V dalším kroku by západní státy NATO doplnily chybějící moderní vybavení. Bylo by to možné?
Ruská opozice sází na Putinův pád v důsledku vnitřních sporů
Vad: To by bylo praktičtější řešení. U této možnosti však stále přetrvává riziko, že Putin bude takové dodávky považovat za vstup do války. To byl i případ nápadu nasadit stíhačky MiG-29 z území NATO s ukrajinskými piloty. Stejně tak polská myšlenka mírové mise nebo bezletové zóny. NATO udělalo dobře, že tyto myšlenky odmítlo, aby se nenechalo zatáhnout do přímé války s Ruskem.
Focus: NATO dosud kategoricky vyloučilo aktivní zásah do války na Ukrajině. Existuje zde nějaká červená linie – například použití chemických nebo jaderných zbraní?
Vad: Jedinou červenou linií je útok na smluvního partnera NATO. Pak podle článku 5 Smlouvy o NATO tím nastane případ spojenectví. To je jediná červená linie. A to je dobře. Ve válce se dějí kruté věci. Také v tomto konfliktu, jak jsme měli možnost vidět například v Buči a v dalších městech. Ale – a to je také třeba říci: NATO je obranná aliance, nikoli aliance pro stíhání mezinárodního porušování lidských práv a válečných zločinů.
Focus: A co může NATO udělat pro další zvýšení tlaku na Putina?
Vad: Putin rozumí jen jednomu jazyku: jazyku síly. Západ mohl tuto vojenskou sílu ukázat již loni. Před válkou jsme ještě mohli Putinovi vytyčit invazi na Ukrajinu jako červenou linii. Tato šance je nyní pryč.
Bývalý generál vysvětluje, proč by Západ neměl bojovat proti Putinovi ani v případě „genocidy“
Nyní NATO svou sílu buduje jiným způsobem, a to zvýšením přítomnosti vojáků v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a na Slovensku. A samozřejmě prostřednictvím masivních dodávek zbraní, které mohou Ukrajinci okamžitě použít ve svém obranném boji. Dlouho odkládané obnovení operační připravenosti Bundeswehru je rovněž známkou síly a slouží k odstrašení Putina. Teď je důležité dát najevo vůli k obraně, aby se Putinovi ukázaly hranice a přimět ho k jednání.
Brigádní generál německých ozbrojených sil ve výslužbě Erich Vad (ročník 1957) byl poradcem v oblasti řízení a přednášel na univerzitách v Německu i v zahraničí. V letech 2006-2013 byl vedoucím skupiny ve Spolkovém kancléřství, tajemníkem Spolkové bezpečnostní rady a poradcem kancléřky Angely Merkelové pro vojenskou politiku. Vad studoval v letech 1976-1979 historii na Univerzitě německých ozbrojených sil v Mnichově. Pod vedením vojenského historika Wernera Hahlwega a izraelského vojenského historika Jehudy Wallacha napsal doktorskou práci o současném významu vojenského teoretika Carla von Clausewitze. Od roku 1987 byl Erich Vad v kapitánské hodnosti na rok nasazen v US Army Armor School ve Fort Knox v Kentucky. V říjnu 2015 byl docentem na americké Univerzitě Johnse Hopkinse a na Národní univerzitě obrany ve Washingtonu, D.C.
