Zimní olympijské hry v Pekingu skončily závěrečným ceremoniálem. Obsahují jasný vzkaz světu: „China rules the World“. Byly to nejupřímnější a nejvíce odhalující hry v dějinách.
Je to jedinečná šance pro svět, jak zahanbit Čínu a ukončit odsávání peněz parazitickou kastou Mezinárodního olympijského výboru (MOV) na úkor široké veřejnosti.
Největší sportovní národy v čele s USA mohly pekingské hry bojkotovat. Sportovní federace, včetně sportovců, mohly olympijské hry bojkotovat jako vzpouru proti totalitnímu systému vlády a proti chamtivému sportovnímu kapitalismu. Mohly zinscenovat takříkajíc francouzskou revoluci ve sportu. Tak, jak by si to přáli nejen romantici, mající někde na půdě schované tričko s Che Guevarou.
A co se stalo ve skutečnosti? Nic. Absolutně nic. Američané a několik dalších zemí s velkým gestem oznámili, že na zahajovací ceremoniál nepošlou své diplomatické zástupce. Převrácené jízdní kolo by v Pekingu vyvolalo větší rozruch než tato směšná a prolhaná akce.
Kalkul Číňanů a olympijských money-makerů vyšel na 100 %. Olympiáda 2022 se dle očekávání stala nepřetržitým řetězcem propagandy, zábavy a strojem na tisk peněz. Čína si vodila svět globální arénou za pět olympijských kruhů, protažených nozdrami.
Žádná demokraticky zvolená vláda se neodvážila olympiádu bojkotovat. Lidé, kteří by byli ochuzeni o vystoupení svých sportovních hrdinů, by reagovali odvolením. Žádná sportovní federace se neodvážila ke skutečnému bojkotu olympijských her: důsledkem by totiž byly obrovské finanční ztráty pro parazitující svazové funkcionáře, ale i pro sportovkyně a sportovce. Žádná významná společnost zábavního průmyslu si nedovolila olympijské hry doopravdy bojkotovat. Do vysílacích práv po celém světě byly investovány miliardy, miliardy se vydělávají na reklamě s nimi spojené.
Jak často se s patosem prohlašuje, že bylo skoncováno s dopingem? Že nastal konec gigantismu? Že je konec s přenášením nákladů za hry na širokou veřejnost na jedné straně a s privatizací miliardových zisků na straně druhé?
Dále se dopuje, olympijské hry jsou čím dál dražší, náklady a následky nesou obyčejní lidé a miliardové zisky MOV se sídlem v Lausanne se dokonce nedaří ani řádně zdanit.
Můžeme to říci i takto: olympijským hrám se podařilo stát se tak velkými, že stojí nad všemi zákony. Ne „too big to fail“. Ale spíše „too big for law and order“. Nikdy předtím to nebylo tak hmatatelné jako v Pekingu v únoru 2022. Organizátoři ani Mezinárodní olympijský výbor se v žádném okamžiku nesnažili ani vážně skrýt, o co tu jde. V tomto smyslu se jednalo o nejupřímnější a nejvíce odhalující olympijské hry v historii.
Ukázaly že ti, kdo pořádají olympijské hry, mohou také nerespektovat lidská práva a jednat, jak se jim zlíbí a jak chtějí. Jediné, na čem záleží, je hladký průběh velké show a šíření záběrů po celém světě. Tedy zabezpečení toku peněz.
Pandemie ještě ani neskončila a Čína nabízí světu dokonale organizované hry. Poselství zní, že něco takového dokáže jen Čína. Na Západě není něco takového možné: vybudování zcela odstíněného a izolovaného olympijského světa snů.
To bylo poselství Číny světu při zahajovacím ceremoniálu a to je poselství celých her: Čína je opět tím, čím byla v podstatě vždy v průběhu své dlouhé historie: velmocí. Čína se zbavila zdrženlivosti, která byla patrná ještě na letních hrách v Pekingu v roce 2008. Čína již nepotřebuje ofenzívu šarmu.
Pokud chcete pochopit poselství olympijských her 2022, musíte se na chvíli zastavit a ohlédnout se zpět. Říše přicházejí a odcházejí. Římská, španělská, britská, osmanská – všechny padly. Pouze Čína ne.
Doba císařských dynastií trvala úchvatných 2100 let. Čína již nemá císaře. Přesto zůstala světovou říší. Čína byla často rozdělena na soupeřící státy nebo okupována cizími nájezdníky. Čína se mohla vydat cestou Evropy, kde se region se společnými kulturními a historickými kořeny rozpadl na soupeřící země s vlastními jazyky, vládami a cíli. Čína se však vždy znovu dala dohromady. Myšlenka jedné Číny vznikla dávno před naším letopočtem a zimní olympiáda roku 2022 ukázala světu, že je živá a silnější než kdykoli předtím. V době, kdy se Evropa a Amerika odcizují.
Příští olympijské hry se budou konat na Západě, v demokraticky spravovaných zemích: v Paříži (2024), Miláně a Cortině (2026) a Los Angeles (2028). Již Paříž v roce 2024 bude velkou výzvou. S problémem, který v Pekingu 2022 vůbec nebyl problémem, ba dokonce byl téměř zapomenut: s bezpečností.
V nejtěžších podmínkách zorganizovala Čína v roce 2022 olympijskou podívanou s dosud nevídanou precizností. Od roku 2022 bude otázka znít: umí také demokratické země pořádat olympijské hry jako totalitní velmoc Čína?
