Jako kandidátka Zelených by měla na kancléřský úřad šanci. Annalena Baerbocková je totiž víc v obraze než všichni ostatní, kteří si dělají naděje. Komentář o tajné favoritce německých Zelených napsal pro berlínský deník Der Tagesspiegel Stephan-Andreas Casdorff.
Vypadá to, že kardinální otázkou už není pouze to, kdo se stane příštím kancléřským kandidátem unie CDU/CSU. Ta je sice stále naléhavější, ale je také čím dál tím nudnější, co na ni Armin Laschet nebo Markus Söder odpoví, nebo?
Chtějí mluvit spolu, ne o sobě, v klidu přes Velikonoce, a pak někdy před dušičkami naleznou dobré řešení – a tak dále, a tak dále. To už známe.
Koho ještě neznáme, přinejmenším jeho nebo její jméno, kandidáta nebo kandidátky Zelených na kancléřský úřad. Ano, už je to tak: Zelení potřebují někoho nominovat. Stali se silnými jak v tématech, tak počtem hlasů. Tak silnými, že se SPD musí zařadit za ně. Zatím, jak jistě řekne Olaf Scholz, hrdý sociálnědemokratický superšmoula.
Ale přesto – momentka říká, že Zelení leží před SPD a jejich trend je vzestupný. Směrem k Unii, ne směrem k SPD.
A u nich jsou hned dvě jména, která přichází v úvahu: Annalena Baerbocková a Robert Habeck. Oba straně předsedají. Zajímavé je, že u Habecka si zatím ještě nikdo, aspoň ne nahlas, neklade otázku, zda by uměl být kancléřem.
A u Baerbockové? Raději ne. A to z mnoha důvodů. Žena. Mladší. Mají to snad ještě v dnešní době být kritéria k diskvalifikaci? Pozor! Nejpozději od doby Angely Merkelové – a to opravdu nejpozději – je tato otázka bezpředmětná. Nyní jsme to už skutečně všichni na vlastní kůži zažili. 15 let ve funkci! A to přesto, že si předtím hodně lidí myslelo: ta to neumí. Uměla to. A jak.
Jen na okraj: bylo tu již mnoho mužů, o kterých jsme si mysleli, že by to – tedy vládnout – uměli. Pak z toho nic nebylo, nebo se to úplně nepovedlo. Například Ludwig Erhard, otec sociálního tržního hospodářství. Nebo Kurt-Georg Kiesinger, náčelník Stříbrný jazyk, šéf první velké koalice, tehdy s Willym Brandtem jako ministrem zahraničí.
Habeck přenechává Baerbockové právo volby – ještě otázky?
A kolik lidí se ptalo, jak to půjde s Gerhardem Schröderem? Nakonec to nebylo tak špatné. Aby se někdo stal šéfem vlády, není nutné, aby předtím byl ministrem. Ano, Habeck jím byl, ve Šlesvicku-Holštýnsku, ale Schröder se stal předsedou vlády přímo z opozičních lavic.
Důležitější je být dobře připraven a ovládat dobře témata, být pilný, mít politickou rozvahu, empatii, chuť komunikovat. To zní jako – ano, přesně. Annalena Baerbocková se už velmi dobře připravuje. Dříve to spíš vypadalo na ministerstvo zahraničních věcí, ale zahraniční politika je na druhou stranu důležitou součástí kancléřské praxe. Ve volbách může být dokonce rozhodující, bez ohledu na to, co se říká o přednosti domácí politiky. Novější historie to dokazuje.
V každém případě, Baerbocková je v obraze více než jiní, kteří se tím právě živí. Nebo všichni ostatní, kteří si nyní dělají naděje – Söder, Scholz. Možná ještě Laschet, protože i ten byl také v Evropském parlamentu.
Baerbocková vystudovala v Hamburku politologii a veřejné právo, mezinárodní právo na London School of Economics, má doktorát z veřejného mezinárodního práva, byla spolupracovnicí europoslankyně Elisabeth Schroedterové a referentkou pro zahraniční a bezpečnostní politiku frakce Zelených ve Spolkovém sněmu, mluvčí spolkového pracovního sdružení Evropa – to vše se hodí. Mimochodem i k tomu, co je třeba vyjednat vnitrostátně. Robert Habeck vysvětlil, že Annalena Baerbockové má právo první volby. Pro kandidaturu na úřad kancléřky? Ještě nějaké otázky?
