Přes 30.000 lidí demonstrovalo v Berlíně proti pravidlům přijatým v boji s koronavirem. Neškodní otcové pochodovali vedle tvrdých neonacistů a konspiračních teoretiků. Nakonec protestující zaútočili na Spolkový sněm. Jak se to mohlo stát?
Revoluce vypadají jinak. Vhánějí do ulic statisíce. V Berlíně se v tento sobotní večer odehrává hra na revoluci. Pravicový mob se žene po schodech Říšského sněmu. Policie je krátce přemožena, ale revolucionáři se daleko nedostanou. Brány parlamentu jsou zamčené, policejní jednotka ukončí jejich snažení rozhodným fyzickým zákrokem.
Přesto: útok na symbol německé demokracie? Jak se to mohlo stát? A kdo to byl? Mluví o diktatuře Merkelové, lžimédiích a zákazech mluvení (viz i „cancel culture„, pozn. PQ), mávají vlajkami a jejich hymnou je popová písnička „Freiheit“ (Svoboda) od Mariuse Müllera-Westernhagena. V porovnání s tím, co právě vidíme v Minsku, se v Berlíně poslední srpnovou sobotu odehrála travesti show.
Tzv. koronademonstranti přijíždějí dopoledne v autobusech a vlakem, s batohy a kufry na kolečkách, a začínají obsazovat centrum Berlína. Především kilometry dlouhá magistrála od Sloupu vítězství přes Braniborskou bránu až ke křižovatce ulic Unter den Linden a Friedrichstrasse. Jsou vybaveni duhovými vlajkami nebo říšskými válečnými prapory, ale i vlajkami Ruska, USA nebo Norska, občas zavlaje i černo-rudo-zlatá.
Zdá se, že nejoblíbenějším písmenem tohoto uskupení je Q. Q jako „Querdenken“ (myslet mimo zajeté koleje, pozn. PQ) nebo Q jako „QAnon„: šifra symbolizující spiklenecké mýty, podle kterých jsou vedoucí vládní činitelé a hollywoodští herci zapleteni do mezinárodního obchodu s dětmi. Samozřejmě, že i německá kancléřka.
Pár s Bavorska v blízkosti budovy Reichstagu vysvětluje, co Q jako QAnon představuje: Německo je řízeno společností BRD GmbH (SRN s.r.o., pozn. PQ), odebírá rodičům děti a prodává je bohatým elitám. Všichni jsou do toho nějak zapleteni, samozřejmě i Angela Merkelová, ale i bavorský ministerský předseda Markus Söder. Jen Donald Trump a Vladimír Putin jsou „na naší straně“. „My“ s nimi proto musíme uzavřít mírovou smlouvu, teď, dokud je ještě čas.
Odkud tito lidé pocházejí? Drží transparenty s názvy svých obcí: „myslitelé“ z Plavna, Oldenburgu, Bonnu, Münsteru. Dopoledne skupinky ještě působí jako neškodný rodinný výlet. Otec s matkou tlačí na cestě v Tiergartenu kočárek s třemi dětmi, se zájmem sledují dění kolem.
O pár metrů dál kráčí vytrénovaný muž v kožených kalhotách a ostře řezaným účesem, vedle něj podsaditý muž v kraťasech a tričku s nápisem „Německá říše„. K demonstraci vyzývalo mnoho neonacistických organizací, pravověrní nacisté zde jsou v menšině, ale nelze je přehlédnout. Bezpečnostní složky se obávají násilností, v některých chatech byly záměrně rozdmýchávány nálady, řeč byla dokonce o zastřeleních nebo o útoku na Spolkový úřad pro ochranu ústavy.
Již předchozí den se několik stovek demonstrantů shromáždilo před Spolkovým sněmem a Braniborskou bránou. Byli zahaleni do šátků, jeden muž měl indiánský kostým. Opodál muži s říšskými vlajkami. Jak se to k sobě hodí? Od ultrapravičáků si udržuje odstup, míní muž v kostýmu. Přesto se s nimi chce účastnit stejného protestním pochodu.
Ten v ono sobotní ráno pro mnohé začíná kapučínem s croissantem. Venkovní stoly Café Einstein jsou již v deset hodin zcela obsazené, koronademonstranti čakají, až vše vypukne. Ve všední dny je Einstein oblíbeným místem setkání poslanců, novinářů a lobbyistů – tedy přesně těch, kteří podle názoru demonstrantů táhnou za jeden provaz „koronadiktatury“. Nebo Německa s.r.o. Skupina „říšských občanů“ (Reichsbürger) stojí s velkým transparentem tváří v tvář pomníku holocaustu.
Zdaleka ne všichni demonstranti působí dojmem, jako by v Berlíně chtěli zosnovat převrat nebo svrhnout vládu. Mladý muž přijel s přítelkyní. Pochází z okresu Warendorf, který musel v červnu kvůli vypuknutí korony v masnách Tönnies do opětovného lockdownu. Přijeli autem a zaparkovali daleko odtud v blízkosti olympijského stadionu. Mladík nechce prozradit své jméno, vysvětluje ale, proč přijel: ochranná opatření spolkové vlády považuje za přehnaná, komunikaci za nedostatečnou. Je nespokojený se způsobem, jak jsou zpracovávány statistiky o pandemii koronaviru. „Vždy se mluví jen o nově infikovaných, ale nikdy o nemocných na jednotkách intenzivní péče a mrtvých.“ Aby tyto informace našel, stojí ho to hodně námahy.
V Berlíně chce vyjádřit své znepokojení. Na revoluci nepomýšlí. Se spikleneckými teoretiky, identitáři a antisemity, kteří nechybí ani tentokrát, nechce mít nic společného. Na druhou stranu: „Nemohu ale převzít odpovědnost za všechny, kteří tu pochodují.“
Oni tu ale jsou také. Do bývalého říšského hlavního města se sjeli všichni tahouni nové pravice. Už v pátek večer se nechá pravicový publicista Jürgen Elsässer doprovázet eskortou tuctu mužů, mezi nimiž se nachází i Martin Sellner, hlava německojazyčného extrémně pravicového „Identitárního hnutí„. Prochází se sem a tam před Říšským sněmem a nechávají se oslavovat jako popové hvězdy.
I duryňský pravicový extremista a politik AfD Björn Höcke sedí v sobotu v poledne na schodech nad Sprévou, mezi budovami Spolkového sněmu a Reichstagem, pečlivě obklopen půltuctem bodyguardů. Když proplouvá policejní loď, ozve se: „Neuhneme!“
Večer je před ruskou ambasádou zatčen veganský kuchař Attila Hildmann. Ten považuje Pergamonské muzeum za satanův chrám a kancléřku za hlavu světového spiknutí. Během dne je zatčeno dalších 300 demonstrantů.
Policie mluví o „širokém spektru“, v ulicích se nacházejí jak „spořádaní občané“, ale i „pravicoví a násilničtí“ protestující. Kolem poledne dojde u Braniborské brány k prvním potyčkám. Demonstranti volají „uvolněte bránu“, chtějí projít, ačkoliv pořadatelé megafony vyzvali k dodržování odstupu a nabádali, aby protestující prošli do centra nalevo a napravo postrannímu ulicemi. Jeden demonstrant je zatčen, vzduchem letí láhev. Následně se situace opět uklidní. V Berlíně je nasazeno 3.000 policistů, v postranních ulicích parkují vodní děla.
Policisté nedokáží zabránit všemu. Ve vlaku ICE z Lipska do Berlína neměl v sobotu ráno roušku téměř nikdo, informují rozzlobení cestující. Zřejmě zrovna cestovalo hodně demonstrantů. Kdo má v sobotu na Friedrichstrasse nasazenou roušku, schytá křivé pohledy a je dotázán, zda patří k Antifě.
O 300 metrů dál, na berlínském náměstí Bebel, je vše naopak. Zde se koná opoziční shromáždění. Několik set mladých lidí a jeviště, ze kterého zní jasné upozornění: „Kdo nemá masku, ten tu nemá co dělat! Rouška je dnes symbolem antifašismu!“ Výzva je kontrolována mladým mužem: „Prosím, nasaďte si ochranu úst a nosu.“ Poté si stáhne vlastní masku a zapálí si cigaretu. Být pořadatelem u Antify je náročné.
Průvod koronademonstrantů se mezitím v ulici Unter den Linden zastaví. Navzdory výzvám organizátorů se mnozí zdráhají nosit roušky, nejsou dodržovány ani odstupy. Ve 13:03 pak berlínská policie tweetuje: „Nezbývá nám žádná jiná možnost: sdělili jsme vedení demonstrace, že je jejich shromáždění policejně rozpuštěno. Všechna dosavadní opatření nevedla k dodržení podmínek.“
Policie večer uvádí počet 38.000 protestujících. Průběžný úřední stav v sobotu kolem 14:00 hodin: v ulici Schiffbauerdamm na pravém břehu Sprévy si 40 osob nasazuje boxerské bandáže. Na Taubenstrasse stojí zhruba 70 lidí ve vozovce. Na Universitätsstrasse staví protestující překážky. Na Friedrichstrasse hoří stavební kontejner. Kromě toho odtud strážci pořádku hlásí „zatčení po hodu lahví“. Pro berlínskou policii to spíš zní jako normální víkend. Na nádraží Friedrichstrasse policie v bojových uniformách kontroluje roušky. Kdo nemá ochranu nebo se ji zdráhá nasadit, musí dnes zůstat venku.
O rozpuštění demonstrace je sice rozhodnuto a bylo oznámeno, ale většina přespolních koronademonstrantů se ještě nechce do Plavna, Bonnu nebo Oldenburgu vrátit. Vyklízení prostranství jde pomalu. Několik příslušníků policie vystoupí ze svých vozů a pokouší se navázat s demonstranty rozhovor, chtějí dokonce rozdávat roušky. Setkají se však jen s hrubými nadávkami. Protestující u ruského velvyslanectví na rozchod ještě vůbec nepomýšlejí a skandují: „Zůstaneme zde!“. Vzduchem opět létají láhve. Dochází k potyčkám. Policie napřed projevuje velkou dávku trpělivosti. Později oblast vyklidí.
Velká část se nakonec přesouvá ke Sloupu vítězství. V dálce houkají sirény, nad parkem Tiergarten se vznášejí helikoptéry – zkrátka večerní berlínská atmosféra.
Později se protestující snaží dostat do budovy Spolkového sněmu, prolomí bariéry a mávají nad vstupním portálem říšskými vlajkami – jsou ale vytlačeni pepřovým sprejem. 29. srpna byl v Berlíně mezi Sloupem vítězství a Friedrichstrasse demonstrativně riskován přenos infekce. Někteří ještě večer snili o tom, jak před Říšským sněmem pohnou velkým kolem dějin. Že se dokonce odvážili napadnout parlament, vděčíme také podpoře a krytí ze strany těch, kteří se tváří, že demonstrují z ušlechtilejších důvodů.
