Robert Kaplan: „Zažíváme úpadek jedné mocnosti“

Robert Kaplan:

Robert Kaplan je předním politickým myslitelem současnosti. V rozhovoru pro Die Welt+ mluví o nepokojích v USA, následcích koronakrize pro USA a svět a vysvětluje, proč má Evropa daleko větší problémy než Spojené státy.

Ve svém slavném článku „The Coming Anarchy“ (Přicházející anarchie) z r. 1994 vykreslil Robert Kaplan pesimistický obraz 21. století. Tehdy v protikladu k mnohým optimističtějším intelektuálům. V současné době dávají dějiny za pravdu spíš Kaplanovi.

Die Welt: Čím je ve vašich očích koronakrize, odhlédneme-li od faktu, že se jedná o nepředvídatelnou pandemii.

Robert Kaplan: Pro mě představuje historický zlom mezi Globalizací 1.0 a Globalizací 2.0. První globalizace byla optimistickým příběhem: volný trh, demokracie, rostoucí střední vrstvy, sjednocující se svět a vznikající globální elita. Oproti tomu se druhá globalizace nese v pesimistickém tónu: protekcionismus, strach střední vrstvy, autoritarismus ve světě, který se stal kvůli rivalitě velmocí křehkým. Koronavirus je dělící silou: v USA, uvnitř Evropy a mezi velmocemi.

Welt: Jako by už korona nestačila, v USA se právě šíří další nebezpečí: nebezpečí rasismu a na druhé straně násilné protesty. Což ještě jednou stupňuje už beztak panující rozdělení země.

Kaplan: S čím se Amerika musí vypořádat, nejsou samotné nepokoje, protože ty jsou šokovou reakcí na COVID-19. Prvním šokem byl lockdown, který uvrhl existenci mnoha lidí do osamělého, digitálního světa. Pracovní místa jsou ztracena, normální sociální interakce je nemožná. Tak došlo k této explozi vzteku, frustrace a odcizení. Protože došlo k uvěznění lidí a to uprostřed hospodářského kolapsu, uvolnilo se jeviště pro násilné anarchisty. Samozřejmě byl důvod počátečních protestů správný a oprávněný. Nyní ale volá veřejnost po zákonu a pořádku, protože protesty vyústily v něco jiného.

Geostratég Parag Khanna říká, že koronakrize nepřináší nic nového, jen zesílila stávají trendy. Přečtěte si také jeho „Pět tezí pro svět po koroně„.

Welt: Po čtyřech letech Trumpa přišly USA o svou reputaci i slávu. Ve světě už neexistuje americká vůdčí role. Jak mohla jedna jediná osoba napáchat tolik škody?

Kaplan: Dějiny se točí kolem dvou věcí: kolem obrovských sil a sil, které jimi hýbou a kolem shakespearovského dramatu, způsobeného lidmi. Trump je příkladem druhého: jak se může jednotlivec stát osobností světových dějin, byť o dějinách nic neví. Není to vůbec tak nezvyklé. Čím by bylo 21. století bez Hitlera, Stalina nebo Einsteina? Jednotlivci jako Trump mají obrovskou vnitřní sílu, která je doslova katapultuje k moci. Amerika zosobněná Trumpem je Amerikou, do které globální elita nikdy nevkročila.

Welt: Před několika týdny zveřejnil Mathias Döpfner, CEO mateřského koncernu deníku Die Welt Axel Springer v jedné eseji tezi, že se svět musí rozhodnout buď pro USA nebo pro Čínu. Neexistuje žádná třetí cesta, kterou by Evropané, v roli zprostředkovatele, tak rádi šli. Má pravdu?

Kaplan: Kdy to bylo tak jednoduché! Nejen Čína se dere do Evropy, ale také Rusové. Když Putin dokončí plynovod Nordstream 2, zásadně to podkope nezávislost západoevropské zahraniční politiky bez ohledu na to, že politikové tvrdí opak. Plyn v Evropě nahradil roli Rudé armády. Čína se především infiltruje do jihoevropských ekonomik. Evropa vždy ráda mluvila o jednotě a lidských právech. Ale bez amerického vedení bude Evropa neutralizována a nakonec se stane západní výspou Ruskem a Čínou dominované euroasie.

Welt: Jak je ale možné spolupracovat s Amerikou, která je všude vysmívána a jejíž názory mají stále menší váhu?

Kaplan: To je definitivně tragická otázka. Transatlantické spojenectví bylo politicky i morálně nejúspěšnější aliancí světových dějin. Ale dokonce i takto úspěšné aliance se časem stanou obětí protikladů. Svým způsobem to je přirozené. Vznikla z toho populistická americká revolta proti poválečnému uspořádání a výsledkem byl Donald Trump. Evropa přesto musí se Spojenými státy nadále spolupracovat, protože jsou nejsilnější vojenskou i ekonomickou silou.

Welt: Vždy je možné říct, že Trump není Amerika, stejně jako Rusko není Putin a Čína není Si Ťin-pching. Tito muži však zanechali na svých společnostech své stopy.

Kaplan: Za současného stavu jsou vskutku prototypickými reprezentanty svých společností. Amerika je zemí hlubokých resentimentů proti ekonomickým elitám. V Číně je to zase silný nacionalismus a hrdost. A Rusko? Země cynismu a všudypřítomného chaosu.

Welt: Autorka Anne Applebaumová právě v deníku The Atlantic zveřejnila esej s názvem Soudit je budou dějiny. Podle ní drží Trump USA jako rukojmí, je okupační mocností americké demokracie a republikáni jsou kolaboranti bez vychování a svědomí.

Kaplan: Republikánská strana už dlouho vnímala proměnu svého voličstva. Jejich životní standard během let stále více klesal, mnozí byli postižení globalizací, Číňané byli ve výhodě. Žádný jiný tuto klientelu neoslovil tak, jako Trump. K Trumpovi nechovám naprosto žádné sympatie, ale chápu problémy těch, kteří za ním pořád ještě stojí.

Všechny články Anne Applebaumové na magazínu POLITIQ najdete zde.

Welt: Je Amerika „failed state“, jak nedávno uvedl novinář a autor George Packer? Sdílíte tento fatalismus? A pokud ne, v což doufám, kde je ta jiná Amerika, liberální, demokratická, kreativní, Amerika cti, slušnosti, institucí a leadershipu?

Kaplan: Amerika není zemí, která selhala. Federalismus je silný a živý. Jednotlivé státy jsou vykonavateli skutečné moci, což ukázaly v této krizi. Prezident poškodil washingtonské instituce, ale ne do takové míry, která by nešla po čtyřech letech v úřadu napravit. Neměli bychom přehánět. USA jsou soběstačné v energetické otázce, mají velké množství přírodních zdrojů, obdivuhodnou podnikatelskou kulturu a dva oceány, které je chrání. Zdaleka ještě nejsem příznivcem řečí o permanentním americkém úpadku.

Welt: Vzestup a pád velkých mocností – může druhé jmenované nastat i v důsledku hlouposti, ješitnosti nebo chybějící pokory?

Kaplan: Pokud bude Donald Trump znovu zvolen, pak můžeme úpadek jedné mocnosti zažít. Klíčem ale není osoba, která bude v listopadu zvolena, nýbrž jestli bude volební výsledek uznán poraženou stranou. Pokud se tak nestane, mohou v USA nastat obrovské násilné občanské nepokoje.

Welt: Mnoho intelektuálů se na Evropskou unii právě dívá s téměř romantickým zápalem. Bez EU nic nejde, bez EU nic neexistuje. Přitom je Evropa daleko vzdálena tomu, aby představovala sjednocenou strukturou, dokonce i ve formě supervelmoci. Národní stát je stále ještě důvěrným a kulturně snesitelným výrazovým prostředkem.

Kaplan: Evropa znovu zažívá existenciální krizi. Každý stát se stará víc o sebe než o ostatní. Skutečný panevropský vlastní zájem neexistuje. Kalvinisticky formované severní země jsou unavené placením za středozemní jih. Korona to ještě zhoršila. Přitom je Evropská unie skutečně ambiciózní projekt, protože se pokusil sjednotit různé imperiální prostory, které nadto mají různé vývojové vzorce: karolínský a pruský na severu a byzantský a osmanský na jihu.

Welt: Je Čína vítězem současné krize, nebo je vystavena stejné nestabilitě a nejistotě, jako i jiné mocnosti?

Kaplan: Čína, USA a Rusko jsou koronakrizí oslabeny. Ale v relativním smyslu. Čína by se mohla uzdravit nejdříve, její státní kapitalismus je dynamický a ochotný odkoupit zavřené firmy v rozvojovém světě. Jeho iniciativa Sametové stezky může být problematická, ale aspoň sleduje určitou celkovou strategii. Oproti tomu nemají USA za Trumpa žádné inspirativní nápady pro udržení své moci.

Welt: Potřebuje mezinárodní uspořádání 21. století vůbec ještě světové supervelmoci, nezažíváme spíš zcela jiné formování relevantnosti a moci – například digitální giganty?

Kaplan: Mezinárodní uspořádání bezpodmínečně potřebuje supervelmoc nebo několik mocností. V geopolitickém smyslu znamená moc přesvědčovací sílu nebo i nátlak. Bez důvěryhodné armády to je nemožné. Tu technologičtí giganti nemají. Jsem skeptický, že je zajímá víc než zisk, bez ohledu na to, co říkají jejich CEO. Tvrdá síla je v 21. století stejně rozhodující jako v 20. století. Technologičtí giganti možná drží klíče ke kybernetickým zbraním. Ale nadále rozhodují národní vůdci, kteří kombinují tyto zbraně s konvenčními.

Welt: Krize demokracie má mnoho tváří. Která je vám nejvíce cizí?

Kaplan: Demokracie není žádné hnutí, ale forma vládnutí, jako autoritarismus. Její kvalita se odvíjí od morálních ctností, které nejsou v rozporu, ale v souladu s právem lidí si volit své vlastní reprezentanty. Jinými slovy je tedy možné mít v rámci demokratického systému neliberální vládu a tyranii většiny. Demokracie je ale přesto formou s nejmenším počtem chyb ze všech systémů vládnutí. A v tom stále leží naděje.

Welt: Jak vidíte Německo? Má svou relevanci?

Kaplan: Země se 75 let vyvíjela skvěle a vybudovala ukázkový příklad demokracie a hospodářství, nejprve pod americkou ochranou a po r. 1989 jako země na cestě k panevropské identitě. Ale nyní, když se ztrácí evropská jednota a americké spojenectví je věcí minulosti, musí Německo poprvé po Hitlerovi vytvořit „zdravý nacionalismus“. Nacionalismus, který nebude prodejný Rusku a Číně a na druhé straně bude mít připravenou vizi pro Evropu. Německo, jako největší a nejbohatší země Evropy nemá jinou možnost než vést.

Welt: Pokud Donald Trump podzimní volby prohraje, budeme schopni ho zapomenout a překonat? A bude pak Amerika skutečně „great again“, ale jinak než v trumpovském významu?

Kaplan: Trump, jak už jsem řekl, je historickou postavou. Neupadne v zapomnění. Protože změnil USA i svět. Spojené státy se ale z jeho volebního období mohou zotavit. Ale cesta do předtrumpovské éry, i kdyby prohrál, neexistuje.

Welt: A pokud znovu vyhraje?

Kaplan: Pak zažijeme svět dramatického pnutí mezi USA a Čínou. Evropu, která bude vůči čínské a ruské ekonomické agresi neutrální. A mnoho nepokojů a povstání ve zbytku světa. Bude to nový svět anarchie, anarchističtější než studená válka a doba po studené válce.


Robert D. KaplanRobert D. Kaplan je geostratégem a autorem 19 knižních publikací. Jeho nejnovější dílo „The Good American: The Epic Life of Bob Gersony, the U.S. Governments Greatest Humanitarian“ vyjde v říjnu. Vyučuje geopolitiku na Foreign Policy Research Institutu ve Filadelfii. V letech 2012 až 2014 byl hlavním geopolitickým analytikem ve společnosti Stratfor, soukromé globální prognostické společnosti. V roce 2009 ho ministr obrany Robert Gates jmenoval do Rady pro obrannou politiku, federálního poradního výboru ministerstva obrany Spojených států. V roce 2011 a 2012 byl Robert Kaplan časopisem Foreign Policy jmenován jako jeden ze 100 nejvlivnějších globálních myslitelů.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: