Čína – nemocný systém

Čína - nemocný systém
REKLAMA

Napřed způsobila Čína největší možnou katastrofu. Nyní se vydává za vítěze. Tím však není ani náhodou.

Takhle se to tedy dělá: dějiny se falšují už ve chvíli, kdy se píší. A my jsme živě u toho. Čína, jak se dozvídáme, porazila koronavir a nyní pomáhá světu. Především západním zemím, jejichž vlády si nedokáží poradit – jsou údajně příliš chaotické a nekompetentní. „Pokud by byl včas převzat čínský model, byla by už infekce na celém světě pod kontrolou.“ Tak citoval Global Times, propagandistický list čínského vedení, v pondělí jednoho ekonoma.

„Čínský model“ nás má zachránit. Takové lži už dokáží vyrazit dech. Když se ve  středočínském Wu-chanu v polovině listopadu nový koronavir poprvé objevil, byla všechna nebezpečí ignorována, důkazy ničeny, lékaři zastrašováni a laboratoře zavírány. Veřejnost ze nedozvěděla nic. Až daleko později, 23. ledna, byl Wu-chan (a o něco později celá provincie Chu-pej) uzavřen. Přes noc se už nikdo nedostal dovnitř ani ven. Metro, vlaky, autobusy a automobily byly bez varování zastaveny. Jedna osoba z každé rodiny směla opustit byt kvůli nákupům. Policie a pouliční výbory kontrolovaly před domovními vchody. V jiných čínských městech byly nasazeny technologie ke sledování osob. Kdo neměl na kontrolních stanovištích na svém chytrém telefonu zelený QR-kód (bez virů), nemohl pokračovat v cestě.

Čínské vedení se cítí posíleno v zúčtování s USA

To, že nyní počet infekcí v Číně nestoupá, je skvělé a všem se ulevilo. Není to však důvod k převzetí „čínského modelu“. A už vůbec to není důvod k oslavování systému jedné strany, která příliš neváhá, když jde do tuhého. I demokracie dokáží jednat velmi rychle a odhodlaně, svoboda a disciplína nemusí být v protikladu. To dokazují Jižní Korea a Tchaj-wan, které proti koronaviru bojují velmi efektivně. Obě země kdysi byly diktaturami, dnes jsou živými demokraciemi.

A Evropané? Z pomoci, kterou jim nyní Čína nabízí, by se měli radovat a s díky ji přijmout. Ale neměli by být naivní. Když se čínský prezident Si Ťin-pching v telefonátu s italským předsedou vlády Giuseppe Contem rozplývá nad novou „hedvábnou stezkou zdraví“, dělá jen politiku.

Je smutné, když se v těchto dnech plných solidarity a ochoty pomoci vrací zahraniční politika zase do své staré a odporné rutiny. Uprostřed pandemie se dvě světové mocnosti, Čína a Amerika, opět napadají. V Pekingu šíří mluvčí ministerstva zahraničí fámu, že vir vůbec nepochází z Číny, ale že ho v říjnu do Wu-chanu během sportovních her zavlekli američtí vojáci. Ve Washingtonu říká republikánský senátor Tom Cotton, blízký Trumpův důvěrník: „Čína vypustila tuto nákazu do světa, Čína za ni musí pykat.“ Sám Trump šíří resentimenty. Ve svém projevu vlastnoručně škrtl slovo „koronavirus“ a nahradil ho označením „čínský vir“.

Čínské lidové vedení se cítí být svým vítězstvím v „lidovém boji“ proti koronaviru posíleno. A to i v zúčtování s americkým tiskem. Za několik dní musí více než deset korespondentů New York Times, Washington Post a Wall Street Journal opustit zemi. Jsou to přesně ty deníky, které o Číně informují nejpřesněji a nejzevrubněji. O korupci v nejvyšších stranických kruzích, o pronásledování advokátů lidskoprávních aktivistů, o internačních táborech v Sin-ťiangu a o propuknutí pandemie koronaviru. Bez nich a několika málo dalších médií bychom toho nevěděli ani z poloviny tolik o skutečné Číně. Pokus o jejich umlčení nelze ospravedlnit ani tím, že Trumpova vláda po čínských státních médiích požaduje, aby snížila počet spolupracovníků v USA ze 160 na 100.

Čínské vedení vlastní média vždy cenzurovalo. Nyní ale masivně zasahuje do svobody informací za svými hranicemi. To je pobuřující. A vysoce nebezpečné. Nejen v boji s koronavirem. Otevřenou společnost lze bránit jen věděním a svobodou myšlenek. Proti jedu autoritářských pokušení neexistuje žádná účinnější protilátka.

REKLAMA