Pravicoví atentátníci a jejich misogynie

Pravicoví atentátníci a jejich misogynie

Podezřelý pachatel z Hanau ve svém pamfletu odhaluje narušený vztah k ženám. Jedná se o běžný motiv pravicových atentátníků.

V manifestu, který po sobě zanechal podezřelý desetinásobný vrah Tobias R., podrobně zdůvodňuje své destrukční fantazie, namířené proti skupinám migrantů v Německu a proti obyvatelům asijských, arabských a afrických zemí. Pak přichází část nazvaná „Ženy“.

Srovnáme-li prohlášení, která byla nalezena po velkých extrémně pravicových masakrech v Hanau a Halle, ale i Christchurchi, El Pasu nebo Daytonu, a porovnáme-li chování pachatelů těchto násilných excesů, objeví se hned několik nápadných podobností. Jednou z nich je pohled na ženy, který lze popsat jako pocit extrémní náročnosti.

Tobias R. popisuje, jak mu v mládí „blokovalo radost a výkonnost“, že neměl „žádnou stálou přítelkyni“. „Ženy méně atraktivního vzezření“ si nechtěl „vzít“. Vztahům s těmito ženami, které nesplňovaly jeho „vysoké nároky“, bylo bráněno „tajnou organizací“, které v jeho psychické nemoci zjevně hrála velikou roli. Postupně se objevuje obraz muže, který považuje ženy za věc, se kterou lze libovolně disponovat a hodnotí ji, ale zároveň je velmi závislý na jejich uznání.

Narušený vztah k ženám ukazuje i Američan, který v Daytonu zastřelil deset osob, mezi nimi i svou sestru. Jako mladistvý si vedl seznam spolužaček, které si přál znásilnit. Muž, který si filmoval svůj pokus o útok na synagogu včetně následující vraždy dvou osob, začíná své video slovy: „Nevěřím na holocaust a feminismus je důvod klesající porodnosti v Evropě.“ Tím se odkazuje na určitý katechismus radikální pravice, který uvedl i padesátinásobných vrah z Christchurche: „Jedná se o porodnost. Jedná se o porodnost. Jedná se o porodnost.“ Muž, který v El Pasu zastřelil 22 lidí, se rovněž odvolal na demografii.

Že mají ženy v západních společnostech méně dětí, je – ne zcela neprávem – připisováno vlivu sexuálního osvobození žen a feminismu. Sabine Harková, profesorka genderových věd na Humboldtově univerzitě v Berlíně, k tomu říká: „Klesající porodnost mezi bílými ženami je vnímána jako ohrožení bílé dominance“ – protože „nás“ je moc málo, je „těch ostatních“ příliš hodně.

To je zase mnohými příslušníky pravicové scény, podle teorie francouzského ideologa Renauda Camuse, považováno za cíl židovského spiknutí: „Judith Butlerová si to vymyslela v Berkley, EU to prosazuje pomocí gendermaistreamingu a na německých univerzitách vymývají genderové profesorky mozky studentů“, shrnuje Harková. Tyto teorie jsou obzvlášť oblíbené v online fórech, která experti označují jako „manosféru“ – mužskou sféru. Tam mezi sebou debatují frustrovaní mladí muži o nedostatku kontaktu s atraktivními ženami. Společná frustrace z žen se tak stává vstupní branou k extrémně pravicovým ideologickým konstruktům, vysvětluje Harková.

Boj proti zdánlivému úpadku porodnosti západní, nežidovské bílé rasy tak na jedné straně slouží jako ospravedlnění rozsáhlých rasistických a antisemitských vražd, ale je také požadavkem na omezení tělesného a ekonomického sebeurčení žen. „Představa, že má ženské tělo sloužit k potěše určitých mužů, je zde zásadní“, říká Sabine Harková – ať už k jejich osobní potřebě nebo k naplnění jejich národovecky-ideologických cílů.

U Tobiase R. nenajdeme pouze popsanou biopolitickou obsesi. Ve svém shrnutí uvádí skutečnost, že nenašel po „celý život žádnou ženu/přítelkyni“ za ústřední zátěž, která ho motivovala k činu. Už jen to, že výslovně zmiňuje „ženy“ jako problém, ukazuje, jaký význam pro něj v této souvislosti musely mít.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: