Počet Syřanů, Afghánců a Iráčanů, kteří opouštějí své země a vydávají se na cestu do Evropy, zřejmě dále poroste. Příčinou však není pouze násilí v těchto zemích: důvodem jsou často zcela jiné konflikty v regionu.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan neváhá použít uprchlíky jako prostředek nátlaku. Nedávno vyhrožoval EU slovy: „Turecko otevře brány a k vám přijde 3,6 milionu uprchlíků.“ Svým vpádem na severovýchod Sýrie se navíc stará o to, aby k útěku přinutil další lidi. Mezinárodní humanitární organizace informují, že desetitisíce lidí opustily hraniční regiony Ras al-Ain a Tall Abjad a vydaly se na cestu do vnitrozemí.
Turecká armáda kromě toho napadla Qamischli, město, které zatím bylo přes osm let trvajícím konfliktem do velké míry ušetřeno. Přesto toto místo už někteří Syřané před lety opustili. Nejen kvůli možným válečným nebezpečím: tamní vládnoucí syrsko-kurdské milice předělaly vzdělávací systém. Vysvědčení z Qamischli byla v Sýrii bezcenná, cesta na univerzity zůstala uzavřená. Mnoho rodin raději odešlo.
Uprchlické proudy nelze vždy lehce předpovědět. Platí to především pro útěk z válečných oblastí na Blízkém a Středním východě do Evropy. Valná většina lidí totiž v regionu zůstane. Najdou bezpečí uvnitř vlastní země, nebo uprchnou do některého sousedního státu. Jen málo z nich se vydá dál.
Například z celkem 20 milionů Syřanů nalezlo 6,2 milion osob útočiště v Sýrii. 5,5 milionů jsou registrováni jako uprchlíci v sousedních zemích. A přes milion jich žije v Evropě, z toho kolem 780.000 v Německu.
Spouštěčem k delší cestě jsou často události, které nejsou v Evropě ani registrovány. Často se ani nezmění situace ve vlasti uprchlíků, ale v dosavadní hostitelské zemi. Situace se stane svízelnější, jsou zaváděny nové restrikce, dveře se přivírají. To se dnes týká mnoha zemí Blízkého a Středního východu.
Turecko: změna kurzu s následky
Na Egejské ostrovy tak z Turecka opět přichází výrazněji více lidí. V září jich bylo 10.551, což je nejvíc od uzavření dohody s Tureckem v březnu 2016 a třikrát tolik než ve stejném měsíci minulého roku.
Wenn Erdogan nun mit "Grenzöffnung" droht: Da hat sich seit Juni schon etwas geändert. Auf den ägäischen Inseln kommen wieder deutlich mehr an – im September fast dreimal so viel wie im Vorjahresmonat, Rekord seit Türkei-Deal im März 2016.(Grafik: UNHCR)https://t.co/JfYhf7PLnH pic.twitter.com/IKJM3GiGvU
— Raniah Salloum (@Ranyah) October 10, 2019
Tento trend se zřejmě bude nadále zrychlovat. Turecko je zemí, která celosvětově poskytuje útočiště nejvíce lidem – 3,7 milionu Syřanům, ale také kolem 150.000 Afgháncům. Poté co Erdogan Syřany velkoryse přijímal, stojí kvůli tomu nyní pod vnitropolitickým tlakem. Mnoho Turků má už uprchlíků ve své vlasti dost. K tomu je třeba připočítat, že turecké hospodářství vězí po desetiletích boomu v krizi. Mezitím začala Ankara s nucenou deportací Afghánců a Syřanů. V září Erdogan dokonce oznámil, že chce do severní Sýrie přesídlit milion Syřanů.
Změna nálad vede k nejistotě: mnoho Syřanů v Turecku se ptá, jestli tam skutečně mají budoucnost – nebo jestli se raději mají vydat dále do Evropy. Vydat se zpět do Sýrie nepřichází v současné době v úvahu, protože válka ještě neskončila; mladí muži jsou odveleni do první linie, nebo jsou považováni za potenciální politické odpůrce a mučeni. Navíc je hospodářství země na dně.
Írán: jaderný konflikt s vedlejšími účinky
Mezi nejdůležitější hostitelské země patří také Írán. V zemi našlo útočiště zhruba milion jako uprchlíci registrovaných Afghánců, kromě toho tam podle odhadů žijí další dva miliony Afghánců, kteří nejsou registrováni.
V uplynulém roce se ale do Afghánistánu vrátil rekordní počet uprchlíků – bylo jich kolem 780.000. Podle odhadů Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) jich letos přibude dalších 570.000. Na vině je těžká hospodářská situace v Íránu v důsledku hospodářských sankcí USA kvůli sporu o jaderná zařízení. Náměstek íránského ministra zahraničních věcí Abbas Araqchi v květnu dokonce pohrozil, že pošle Afghánce do Evropy, pokud by země nadále trpěla pod americkými represivními opatřeními.
Afghánci se nyní z Íránu vrací do země, kde opět přibývá násilí a jež byla v r. 2018 postižena katastrofálním suchem, které zasáhlo dvě třetiny obyvatelstva. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a IOM předpokládají, že Afghánistán přijetí tak vysokého počtu lidí nezvládne a mnozí se tudíž opět vydají na cestu – a někteří zřejmě do Evropy.
Irák: žádné alternativy
I v Iráku se něco děje. V uplynulém týdnu demonstrovaly v Bagdádu tisíce mladých mužů proti korupci a špatně vedenému hospodářství. Požadovaly zásadní reformy, kterých ale bude vláda sotva schopna. Protesty byly, aspoň prozatím, krvavě potlačeny. Problémy však trvají dále a stupňují se. Každý rok přichází na pracovní trh více vysokoškolských absolventů bez vyhlídky na zaměstnání. Navíc se v Iráku může v důsledku eskalace v severní Sýrii opět rozpoutat válka s „Islámským státem“ (IS).
Mnoho míst v regionu, kde by uprchlíci nalezli alespoň relativně bezpečné útočiště, mezitím zmizelo. Když v r. 2003 po invazi USA vypuklo v Iráku násilí, uteklo do Sýrie až 1,5 milionu Iráčanů a do Jordánska dalších zhruba 500.000. To by dnes už bylo sotva možné. V Sýrii zuří válka a Jordánsko mezitím požaduje po Iráčanech víza. Přijalo už 650.000 Syřanů a další uprchlíky už nechce.
Pokud jako hostitelské země odpadnou sousední země, dochází k přesunu migračních proudů. Místo aby zůstali v regionu, může více lidí než doposud začít uvažovat o Evropě.
