Odborník na fobie: „Strach z cizinců vězí v každém z nás“

Psycholog o násilnostech v Saské Kamenici

Odborník na fobie:
REKLAMA

V Saské Kamenici (něm. Chemnitz) se vybíjí nenávist proti cizincům. Za tím vězí také prastarý strach lidstva. Psycholog a odborník na výzkum strachu Borwin Bandelow v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) vysvětluje, odkud pochází – a proč racionální argumenty pomáhají pouze v omezené míře.

Frankfurter Allgemeine Zeitung: Pane Bandelowe, v Saské Kamenici se počátkem týdne odehrávaly chaotické scény. Pravicový dav táhl násilně městem. I v sobotu byla nálada ve městě hodně agresivní. Zažíváme právě nový rozměr xenofobie?

Borwin Bandelow: Naprosto. Pravice uspořádala hon na vše, co jen vypadalo cize. Zde nešlo o sebeobranu, jak tvrdili, zde se pouze vybíjela čirá nenávist vůči cizincům.

FAZ: Odkud nenávist, která se právě v Saské Kamenici uvolňuje, pochází?

Bandelow: Strach před cizinci vznikla evolučně už velmi dávno a je člověku vlastní. Před statisíci lety bylo otázkou přežití mít obavu z cizinců. Proto se lidé spojili do kmenů, usnadnilo jim to ochranu před cizinci, jejich konkurenty o teritorium a stravu. Lidé, kteří neměli toto kmenové přemýšlení v krvi, postupně vymřeli.

FAZ: To znamená, že xenofobie byla zpočátku dokonce produktivní.

Bandelow: Přesně tak. Rád to vysvětluji na příkladu fóbie z pavouků. Napřed si musíme říct, že fóbie je přehnaný strach. U fóbie z pavouků se jedná o strach, který kdysi představoval výhodu v boji o přežití, protože lidé kdysi ještě umírali na kousnutí pavoukem.  Ti ustrašení, kteří se před kousnutím chránili, přežili. Dnes je tento strach v Německu přebytečný, protože tu už žádný pavouk, který by pro nás představoval smrtelné nebezpečí, nežije. S xenofobií je to podobné.

FAZ: A přesto ještě existuje.

Bandelow: Tyto strachy jsou předávány geneticky. Proto je dnes stále ještě máme, ačkoliv nejsou k přežití už dávno nutné. Xenofobie vězí, stejně jako jiné prvotní obavy, v každém z nás.

FAZ: Demagogové a populisté na hluboce ukotvený strach z cizinců cíleně apelují, aby tak vytěžili politický kapitál. Jak to, že se jim tento prvotní strach daří tak lehce reaktivovat?

Bandelow: To je případ všech emocionálních strachů. Tyto strachy jsou subjektivními pocity, a proto sídlí ve velmi jednoduše strukturované části mozku, která není přístupná faktům – zná jen dobro a zlo. Kromě toho máme ještě racionální část mozku, která dokáže být konfrontována se statistikami a umí zvážit pro a proti migrace. Populisté se pokoušejí oslovit jednoduchou xenofobní část mozku. Vyvolávají strach z cizího a instrumentalizují ho pro své účely, ačkoliv ho nedokážou podpořit žádnými přesvědčivými argumenty.

FAZ: Takže vlastně nepomáhá bojovat proti xenofobii fakty?

REKLAMA

Bandelow: Pouze v omezené míře. Primitivní část mozku si se statickou pravděpodobností nedokáže nic počít. Nereaguje na racionální argumenty. Jestli má někdo strach z létání, tak mu vědomí, že letadlo je nejbezpečnější dopravní prostředek, příliš nepomůže. Pokud při teroristickém útoku zemře 10 Němců, nepomůže si připomenout, že ročně zemře 9.000 osob při nehodách v domácnosti. Nebo to, že statisticky viděno je uprchlická kriminalita sotva relevantní. Samozřejmě existují i spíš rozumově orientovaní lidé, kteří dokážou problémy spojené s migrací posoudit realisticky. Jejich racio pak nad primitivním systémem úzkosti vítězí. Obě oblasti mozku jsou do jisté míry v ustavičném sporu – když se lidé cítí ohroženi, často vítězí oblast prvotního strachu. To platí např. i pro profesora matematiky: inteligence nechrání před xenofobií.

FAZ: Lidi na ulici ale nevyhnala pouze tato iracionální xenofobie.

Bandelow: To je pravda. Zásadně je třeba rozlišovat mezi dvěma druhy strachů. Vedle geneticky podmíněné xenofobie existuje i reálný, oprávněný strach. Mám tím na mysli strach ze skutečných problémů, které jsou spojeny s uprchlickou krizí. Ty bychom také neměli bagatelizovat. Protože samozřejmě tu je také řada rozumných důvodů, které mluví pro omezení přistěhovalectví a které mohou vyvolat obavy.

FAZ: Strach z cizinců tedy vzniká z latentního prvotního strachu, párovaného s racionálními úvahami.

Bandelow: Správně. Někdy však převažuje prvotní strach, což pak může velmi rychle vyústit v nenávist vůči cizincům, jak to právě můžeme sledovat v Sasku. Strach se nejvýrazněji projeví, když se objeví nový problém, který působí neřešitelně. V mnoha případech ale tento strach také velmi rychle pomine.

FAZ: Jak to?

Bandelow: Po určité době se zpravidla člověk situaci přizpůsobí a posuzuje ji pak střízlivěji. Někdy se pak už nebudeme obávat, že ulicemi táhnou uprchlíci s mačetami, znásilňující ženy. Takový občan si určitě bude nadále vědom toho, že existují problémy s přistěhovalectvím, ale zároveň si řekne: tento problém lze vyřešit. To samé přece zažíváme i po teroristických útocích. Obyvatelé zemí, ve kterých často dochází k teroristickým útokům, si časem na ohrožení zvyknou. Už několik dní po útocích v Paříži zase seděli lidé v pouličních kavárnách. Jinak to ani nejde.

FAZ: Média trestné činy uprchlíků často dramatizují. Přispívají tím sama k šíření xenofobie?

Bandelow: To si nemyslím. Média mají a musí o takových událostech psát. Kdyby se takové činy zamlčovaly, cítilo by se obyvatelstvo podvedeno. To by xenofobii teprve posílilo. Pravdou je, že by v některých případech nemuselo být zpravodajství tak exaltované. Zde je důležitá změna přístupu: brát vážně obavy, ale zároveň se držet faktů.

FAZ: Co může udělat politika?

Bandelow: Především nesmí udělat jednu věc: táhnout za jeden provaz s populisty a foukat do stejného rohu. Bohužel to ale poslední dobou dělá etablovaná politika až příliš často. Nutně musí verbálně odzbrojit, být věcnější a nastolit umírněný slovník. Také jsou potřeba iniciativy pro lepší výměnu názorů – na obou stranách. Protože jednu věc bychom neměli zapomínat: i uprchlíci mají strach s cizinců. Často je to také jeden z důvodů, proč raději zůstávají mezi svými, mluví jen svým jazykem a utvářejí paralelní společnosti.

FAZ: K překonání fóbií, například strachu z létání, se často sází na takzvanou konfrontační terapii. Co byste doporučoval v případě xenofobie?

Bandelow: To je těžká otázka. Obávám se, že na to žádný patent neexistuje. Ale věřím, že by svého druhu konfrontační terapie byla smysluplná i v tomto případě. Poznávacím znamením v našem mozku usazeném strachu z cizinců přece je, že není založen na zkušenostech. To je také důvod, proč dochází k nárůstu xenofobie právě v Sasku: je tam jen málo cizinců; mnoha lidem proto schází kontakt a tudíž i poznání, že je jejich strach neopodstatněný. Měli bychom vyhledávat kontakt s migranty, vyměňovat si zkušenosti, důvěrně se seznámit s cizím. Ustavičná konfrontace je návyková. Jinou cestu ani nevidím.

FAZ: Žijete jako odborník na výzkum strachu bez strachu?

Bandelow: S touto otázkou se setkávám často, protože si to mnozí myslí. Kvůli fotografiím si pořád musím brát do ruky pavouky. Jsem vlastně střízlivě a racionálně myslícím člověkem, opírajícím se o statistické pravděpodobnosti: počty vražd se od r. 2000 snížily o 19 %. Takže například onemocnění srdečního oběhu, na které zemře 43 % Němců, jsou daleko častější. Ale samozřejmě mám také strach. Pochopit určitý mechanismus přece neznamená, že ho také ovládáme.


Borwin Bandelow (Wiki), se narodil v r. 1951 in Göttingenu, je doktorem neurologie, psychiatrie, psychologie a psychoterapeutem. V Göttingenu také vedl univerzitní kliniku psychiatrie a psychoterapie. Je předsedou německé Společnosti pro výzkum strachu, vydavatelem vědeckého časopisu German Journal of Psychiatry a autorem několika knih. Bandelow je považován za předního odborníka na fóbie.

REKLAMA