Úvodník renomované švýcarské Neue Zürcher Zeitung komentuje situaci v České republice v době druhých přímých prezidentských voleb slovy: „Český prezident Miloš Zeman se silně míchá do domácí politiky a často se dopouští přešlapů. Navzdory ústavní krizi, do které zemi uvrhl, může být znovu zvolen do úřadu.“
Dále cituje renomovaný portál Politico, jehož redaktoři si v září loňského roku položili otázku: „Mohl by Donald Trump vyhrát i v Evropě?“ Do čela jejich „Trumpability Indexu“ zvolili Českou republiku – ještě před zeměmi jako je Rusko, Turecko nebo Maďarsko. Jako důvod uvádějí velkou nespokojenost obyvatelstva s establishmentem a pravděpodobné zvolení populistického miliardáře Andreje Babiše, který je často označován za „českého Trumpa“. Ten v říjnu skutečně s obrovským náskokem vyhrál, ostatně přes polovinu voličů hlasovalo pro protestní strany.
Co se týče vnějších znaků, jako je ideologická flexibilita a podnikatelské prostředí, je srovnání Donalda Trumpa s Babišem jistě na místě, konstatuje švýcarský deník, ale zároveň upozorňuje, že v pohrdání politickými zvyklostmi, neomalenostmi a mnoha postoji by ještě lépe sedělo na úřadujícího prezidenta Miloše Zemana. A pokračuje, že žádný jiný vrcholný evropský politik nešíří tak prostořece nenávist proti migrantům, muslimům, kritickým médiím nebo politické elitě a nelísá se k totalitním režimům jako těm v Moskvě a Pekingu, jako hradní pán.
Tím Zeman rozděluje společnost stejně jako Trump v USA. Neue Zürcher Zeitung připomíná, že zatímco Zemana volí spíše lidé na venkově a bez vzdělání, u městských intelektuálů naráží ve valné většině na odpor.
Na rozdíl od USA je role prezidenta v České republice jiná. Již první nástupce Václava Havla se však začal neúměrně zapojovat do politiky a Zeman šel ve svém aktivismu ještě o velký krok dál. Navíc byla v r. 2012 změnou Ústavy schválena přímá volba prezidenta, která mu přidává na legitimitě, všímá si švýcarský deník.
Mrhání politickou kulturou
Zemanovo pohrdání ústavními a parlamentními zvyklostmi začalo ihned po jeho nástupu do funkce, když po pádu Nečasovy vlády jmenoval svého kamaráda Jiřího Rusnoka premiérem úřednického „expertního“ kabinetu, sestávajícího výlučně z prezidentových věrných. Ačkoliv parlament nové vládě nevyslovil důvěru, nechal ji týdny vládnout. Tím získal čas, aby své lidi dostal do významných státních pozic a tím svou moc výrazně rozšířil.
Relativně klidné období pak následovalo za vlády Bohuslava Sobotky. V konfliktu o střetu zájmů tehdejšího ministra financí Andreje Babiše se však Zeman velmi jednostranně postavil za populistického miliardáře. To v květnu minulého roku vedlo až k protiústavnímu odmítání prezidenta podepsat Babišovo odvolání kvůli daňovému podvodu.
Babišovo vítězství se stalo triumfem Miloše Zemana, oba totiž již dávno uzavřeli nepsanou koalici, všímá si Neue Zürcher Zeitung. Ačkoliv je Babiš šéfem nejsilnější strany, s velkým předstihem oznámil, že do prezidentských voleb nevyšle žádného kandidáta, na oplátku ho Zeman v prosinci jmenoval předsedou vlády, ačkoliv zatím nemá žádné vyhlídky na získání parlamentní většiny. S tím si však prezident hlavu příliš neláme. Naopak oznámil, že ho klidně jmenuje znovu. Ústava umožňuje i třetí pokus, zemi to však může uvrhnout do ústavní krize, kdy bude u moci vláda, která nebude schopná prosadit žádné zákony.
Pro Babiše je proto rozhodující, jak dopadne volba prezidenta, jejíž definitivní výsledek se očekává až ve druhém kole koncem ledna. Nový prezident by menšinovou vládu sotva toleroval, konstatuje deník.
Proslulý pro svou vulgární rétoriku
Mnoho pozorovatelů míní, že svým machiavellistickým chováním Zeman politické kultuře v České republice hodně uškodil. Minimálně stejný podíl na tom však má i jeho neomalené chování. V r. 2014 dokonce udivil své vlastní zastánce, když v rozhlasovém pořadu, který od dob Václava Havla poutal k přijímačům tisíce posluchačů, použil natolik vulgární výrazy, že musel být cenzurován.
Mnoha Čechům jsou však prezidentovy excesy trapné, například když svůj silně opilý stav omlouval tím, že Hitler byl abstinent a kolik škody napáchal. Ještě daleko problematičtější je ale jeho zahraničněpolitický kurz. Na rozdíl od Havla, který si uvědomoval důležitost EU pro Českou republiku, je stejně jako jeho předchůdce Václav Klaus kritikem EU, který volá po referendu o setrvání v Unii, kromě toho odmítá evropskou uprchlickou politiku se závaznými kvótami. V této souvislosti se dokonce nezdráhá používat výrazy jako „invaze“ ap.
„Anti Zeman“ jako protivník
Zeman se místo na Západ orientuje na Východ. Je jedním z nejostřejších kritiků protiruských sankcí, Krym považuje za ruský a popírá vliv Kremlu na situace na východní Ukrajině. Jako jeden z mála západních politiků se v r. 2015 zúčastnil oslav 70. výročí konce 2. světové války v Moskvě a chová sympatie ke komunistickému režimu v Pekingu.
Přes všechny kontroverze zřejmě Zeman 1. kolo prezidentských voleb vyhraje. I proto, že se hlasy jeho odpůrců rozdělí mezi 8 protikandidátů. Průzkumy ale ukazují, že v rozhodujícím druhém kole to pro polarizujícího úřadujícího prezidenta bude velmi těsné. Volby tedy lze považovat za referendum o Zemanovi a jeho politickém stylu. Ne náhodou je jeho nejvážnějším protivníkem Jiří Drahoš, nezávislý a spíše nevýrazný profesor chemie – svým způsobem ideální „anti-Zeman“, uzavírá švýcarský list.
