Mladí muslimové, kteří samostatně ale v duchu ideologie IS páchají útoky, jsou noční můrou bezpečnostních složek. Expert na extremizmus Ahmad Mansour v rozhovoru pro německou zpravodajskou stanici n-tv vysvětluje, jak se tito pachatelé radikalizují a co proti tomu můžeme dělat.
n-tv: K útoku z Würzburgu se hlásí tzv. Islámský stát. Co měl ale pachatel s IS doopravdy společného?
Ahmad Mansour: O tom můžeme pouze spekulovat. Skutečnost, že se IS hlásí skoro ke všem útokům v Evropě, vlastně nic neznamená. Je to jen pokus o znejistění Západu a prezentovat se silnější, než IS ve skutečnosti je. Jestli však existovalo skutečné spojení s IS, o tom pochybuji. Pachatel ale mohl jednat v duchu IS.
n-tv: Atentátník z Würzburgu, ale i pachatelé dalších útoků, jsou velice mladí. Je novinkou, že se islamisté radikalizují v tak útlém věku?
Ahmad Mansour: Ne, tuto tendenci pozorujeme již více let. Stalo se to fenoménem mladých. Mluva i potřeby mnoha mladých lidí naráží u IS na živnou půdu. Tito mladí hledají dobrodružství, uznání, orientaci a oporu – to vše nalézají u islamistických seskupení.
n-tv: Würzburgský útočník a atentátník z Ansbachu přišli do Německa jako uprchlíci. Jakou roli hraje tato skutečnost?
Ahmad Mansour: Nesmíme se teď na všechny uprchlíky začít dívat jako na teroristy nebo jako na potenciální ohrožení. Od léta 2015 ale varuji před tím, že mladiství uprchlíci bez doprovodu jsou skupinou, nejvíce ohroženou radikalizací. Jsou to lidé, kteří jsou sami, bez orientace, pocitu bezpečí a otcovského vzoru. Ještě nemáme důkaz, že tomu tak bylo i v těchto případech. Ale obecně víme, že se islamisté snaží verbovat právě tyto mladé lidi.
n-tv: Nejsou mladiství bez doprovodu pod dohledem?
Ahmad Mansour: V případě útočníka ve vlaku poblíž Würzburgu žil pachatel u pečovatelské rodiny. Což je dobře, to je přesně to, co potřebujeme. Ale záleží také na tom, čím je to doprovázeno. Vyznají se sociální pracovníci v radikalizaci? Umí rozpoznat příznaky ohrožení, když jim rodiny hlásí cokoliv nápadného? Poslední dva, tři roky se věnuje mnoho úsilí školení pedagogů, pomocníků, starajících se o uprchlíky a sociálních pracovníků. Bohužel však stále existuje mnoho takových, kteří nejsou schopni radikální tendence poznat.
n-tv: Mělo by tedy být předem nápadné, že pachatel útok plánuje?
Ahmad Mansour: Mohu jen spekulovat. Nevíme, zda bylo viditelné i v těchto případech. Pokud se jedná o tzv. „turboradikalizaci“, nelze to včas poznat. Nebo tu opravdu byly náznaky, které se během měsíců, po které zde mladistvý pobýval, daly rozpoznat? Je to ale také zásadní politická otázka: musíme být ve stavu vědět, kdo a s jakými motivy k nám přichází. Na druhou stranu se střežit toho, všechny uprchlíky označit za potenciální atentátníky tzv. Islámského státu. Každý případ je nutné analyzovat samostatně.
n-tv: Mladistvý z würzburgského vlaku své oběti napadl sekerou, atentátník z Nice použil nákladní auto. Jsou zbraně islamistů stále triviálnější?
Ahmad Mansour: Překvapuje mě, že je nyní tolik lidí překvapených. V Izraeli již léta pozorujeme, jak jdou palestinští mladíci dopoledne zcela normálně do školy a cestou domů se pokouší nožem vraždit židy. To je právě důvod, proč je těžké takové útočníky z předstihem odhalit. Pokud by se mladík s někým spojil, aby si pořídil zbraň, mohl by případně být odhalen. S nožem nebo sekerou, kterou má každý v garáži, to je nepravděpodobné. A to je přesně to, čeho chtějí radikálové dosáhnout: ukázat, že mohou zaútočit kdekoliv. Tak se jim daří terorizovat celou společnost.
n-tv: Jak dospěje mladý člověk ke spáchání takového činu? Musí být psychicky nemocný?
Ahmad Mansour: Myslím si, že každý, kdo je schopen zavraždit jiného člověka, musí být psychicky labilní. Přesto varuji před patologizací teroru. Při pochopení radikalizace a teroru hrají roli různé roviny. Musíme vzít v potaz sociologické a psychologické faktory, ale i za tím stojící ideologii.
n-tv: Co myslíte ideologií?
Ahmad Mansour: Existuje jedna islamistická ideologie, která je u muslimů v Německu hodně rozšířená. Mladiství z tohoto kulturního okruhu se s jejími částmi seznamují již během výchovy. Mám na mysli například odmítání západní kultury, démonizaci našich základních hodnot, jisté vidění role oběti a nepřátelských obrazů, které jsou velmi rozšířené. Aniž bych se chtěl dopouštět paušalizace, není jim tento světonázor zprostředkováván jen některými salafisty a v některých mešitách, ale je často přítomný i v patriarchální výchově.
n-tv: Je tedy vše otázkou výchovy?
Ahmad Mansour: Ne, je třeba ještě jedné obsahové roviny. Reálný kontakt k osobě, která zprostředkuje plný přístup ke zmíněné ideologii. Pokud je takový přístup přítomný, hrají roli i videa na internetu. Internet slouží jako urychlovač – najdeme na něm vše, zde se lze dále radikalizovat.
n-tv: Jak proti tomu působit?
Ahmad Mansour: Nebudeme schopni zabránit všem případům – to vidíme v Nice i v Izraeli. Přesto můžeme dělat mnohé, abychom tomu zabránili. K tomu potřebujeme politickou vůli. Musíme mladé lidi oslovit dříve než radikální uskupení. Ve školách musíme mluvit o aktuálních politických tématech a podporovat kritické myšlení. Navíc musíme školy a sociální práci reformovat.
n-tv: A samotní muslimové?
Ahmad Mansour: I muslimská komunita je žádána. Musí podnítit vnitroislámskou debatu a nabídnout mladým lidem takové chápání islámu, které vezme islamistům a jejich radikálním ideologiím půdu pod nohama. Musí vést k demokratickému, humanistickému islámu, který bez vytáček respektuje lidská práva. Současné chápání islámu je ale konzervativní a je nositelem hodnot, které hrají do rukou radikálům.
n-tv: To zrovna nezní, jako by mohlo dojít k rychlé změně.
Ahmad Mansour: Ano, to je zřejmě pravda. Myslím si, že to nebyly poslední útoky v Německu. Bohužel. Ale doufám, že se mýlím.
S Ahmadem Mansourem hovořil Johannes Graf.
Ahmad Mansour, ročník 1976, je izraelsko arabský psycholog a spisovatel. Je také programovým ředitelem European Foundation for Democracy a mluvčím Muslimského fóra v Německu. Koncem roku 2015 mu u vydavatelství S. Fischer vyšla kniha „Generation Allah. Wieso wir im Kampf gegen religiösen Extremismus umdenken müssen“ (Generace Alláh. Proč musíme přehodnotit náš boj proti náboženskému extremizmu).
